V září tohoto roku v olomoucké zoo uhynula poslední samice levharta mandžuského, jehož ve volné přírodě žije už jen zhruba sto jedinců. Stalo se tak v důsledku rozsáhlého nádoru mléčné žlázy, dalších přidružených chronických potíží a velmi vysokého věku. Levharti se běžně dožívají kolem 16 let, ve svých 22 letech tedy patřila k levhartům, o nichž bychom mohli říct, že téměř zapomněli uhynout.
„Před pár dny však přicestovala ze Zoo de Granby v Kanadě 3,5letá samice, naděje v pokračování chovu. Prozatím pobývá v karanténě, která jí skončí 14. listopadu, poté ji bude moci trpělivý návštěvník spatřit ve výběhu pavilonu levhartů. Z jejího dosavadního chování usuzujeme, že se nebude stranit lidí. Věříme, že k ní brzy přicestuje samec z Německa a vytvoří tak pospolu s ní nový chovný pár,” uvádí ošetřovatelka Kateřina Šteckerová.
Zoo Olomouc chová levharty od roku 2001 a doposud se v ní odchovalo 12 mláďat. Počty zvířat v zajetí převyšují jejich počet v přírodě. Žije pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy. Ale poslední léta se jeho stavy zvýšily na 100 zvířat, která byla spočítána v roce 2017 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu), ještě v roce 2000 se jeho stavy odhadovaly na pouhých 22–28 jedinců. Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, lesní požáry, ale i těžba dřeva a nerostných surovin.
