Někdo napíše desítky kniha a nic. Alena Machoninová na to šla jinak. Hned její první román Hella byl vyhlášen Knihou roku 2024. Jeho příběh byl inspirován osudy prostějovské rodačky židovského původu Heleny Frischerové (1906–1984), dcery prostějovského továrníka a výrobce klobouků Gustava Glasse. Setkání s překladatelkou, rusistkou a spisovatelkou proběhlo 29. ledna večer v podkrovním sále Městské knihovny v Prostějově.
Manželé Frischerovi žili v Moskvě a Abraham tam pracoval jako technik. V rámci stalinských procesů tzv. Velkého teroru byli obviněni ze špionážní činnosti. Abraham byl v lednu 1938 popraven a Helena byla v letech 1937–1947 vězněna v sovětských gulazích na severu Ruska. Do Československa se už nevrátila. Žila v Moskvě. Šila loutky, překládala pohádkové hry, četla, stýkala se s přáteli. Zemřela 4. listopadu 1984 v Moskvě.
Alena Machoninová nemohla napsat klasickou biografii, ale snažila se osudy hrdinky rekonstruovat. Vede s ní pomyslný dialog o stalinských lágrech, názorech, stesku po domově, nemožnosti se vrátit, o literatuře, četbě, překládání i oblíbených autorech. Do toho vkládá vlastní úvahy a odbočky. „Je to kniha o čtení, o roli literatury v životě Helly. Reálná Hella je uvnitř,“ vysvětlila Alena Machoninová.
V bohaté diskusi se návštěvníci dozvěděli různé zajímavé informace, například to, jak autorku románu ovlivnila práce překladatelky, o české a ruské kuchyni, o jejím působení lektorky českého jazyka a literatury na Moskevské státní univerzitě a o životě v Rusku. A co má ona sama společného s Hellou? „Je to bezpochyby spjatost s ruským prostředím bez ohledu na komplikovanost vztahu a také fascinace četbou, kdy Hella život vnímala přes přečtené knihy,“ reagovala na tento dotaz Alena Machoninová.
