Sedět doma na zadku a čekat, až vše pomine? Také možnost. Někteří ale i v současné situaci vyrážejí ven, do přírody. A to i při respektování vládního nařízení ohledně pohybu mezi katastry měst a obcí. Jedním z aktivnějších lidí je i Lenka Sehnalová. Aby taky ne, mnoho let se věnuje nordic walkingu a v regionu platí za mentorku tohoto sportu. Ten nyní na rozdíl snad od všech jiných kromě běhání zažívá boom. „Letos si hodně lidí pořídilo hole. Je to taky jedna z mála věcí, co zůstaly, sport není možný, kultura je zavřená. Nezbývá než chodit ven,“ konstatuje neveselou skutečnost.
A tak Lenka Sehnalová prochází, zkoumá, objevuje. Na Facebooku se připojila k poznávací výzvě „Obejdi své město“, do níž se pustila s vervou. „Tahle výzva vyšla od jedné instruktorky a všichni, kteří se k tomu připojují, přidávají hashtag ‚Obejdi své město‘. Přidalo se k tomu poměrně dost instruktorů,“ prozradila Večerníku.
Ne však jen oni. Výzva je určena široké veřejnosti. Sama Sehnalová první díl přidala minulý týden po výpravě na východní cíp města. „Zároveň je to zajímavé v tom, že jsem už dřív uvažovala, že město i celý region zkusím prozkoumat víc, než ho znám. Protože jsem Prostějovačka, ale některá místa příliš neznám, jednoduše nebyl důvod tam chodit,“ připouští.
Východ města ji přitom nemálo potěšil. „Za Čechůvkami je moc hezká kaplička s památnými lípami. Nikdy jsem o tom místě předtím neslyšela. Překvapilo mě taky, že z toho místa jsme šli pomalu dvanáct kilometrů po polních cestách, za humny baráků. Málokdy jsme sešli na nějaký kousek silnice, skoro pořád se šlo po polňačkách. Vypadalo to, jako bychom byli někde na venkově, v přírodě,“ byla s počinem spokojená.
Méně nadšená už je naopak možnostmi, které zdejší prostředí nejen hůlkařům poskytuje. „Prostějov není moc přívětivé město pro nordic walking. Tady totiž nejsou skoro žádné přírodní cesty, a když jsou, tak polňačky. Před lety jsem se zajímala o to, proč kolem cyklostezek není pás vysypaný pískem, stačilo by tři čtvrtě metru pro běžce a hůlkaře. Prý s tím nepočítá dotační titul,“ povzdechla si Lenka Sehnalová nad nynějším stavem.
Sama podle vlastních slov i proto preferuje les. Nyní musí zavděk vzít vesměs poli, katastr Prostějova lesních porostů nabízí minimum. „Beru to ale jako záminku město více poznat, najít nové trasy, objevit neznámo. Dneska když jsou GPS, tak se pomalu nedá zabloudit. To je trochu nuda, ne?“ ptá se s úsměvem krátce před další výpravou.
