Tak už si do své oblíbené vinotéky na začátku Plumlovské ulice nikdy nezajde... Ve středu 17. března po dlouhé nemoci zemřel Josef Dolívka, velký znalec a milovník výtvarného umění, vína a života.

Osobně se znal se všemi nejlepšími českými výtvarníky své doby včetně Maxe Švabinského, kterého pravidelně navštěvoval v jeho ateliéru. Uměním žil a rozuměl mu jako málokdo. V šedesátých letech se jako starosta zasadil o vytvoření památníku Petra Bezruče v Kostelci na Hané. Nepřehlédnutelnému organizátorovi prostějovského kulturního života bylo 87 let.

Josef Dolívka navzdory svému věku nikdy nebyl „kliďas“. Naopak si nikdy nebral servítky a o svých často vyhraněných názorech i bohatých zkušenostech dokázal hovořit neobyčejně poutavě s kýmkoliv, kdo byl ochotný naslouchat. V Prostějově byl znám hlavně jako úspěšný, neúnavný a všeobecně uznávaný organizátor obrovského množství výstav. Mimo to založil a dlouhá léta vedl klub přátel výtvarného umění v Prostějově, který působil při KK Duha, kde byla většina expozic umístěna. Aktivně se také podílel na pořádání mezinárodních setkání sběratelů grafiky z celé Evropy.

Řadu let v Prostějově spolupořádal Moravské salóny Ex-libris, grafiky a kresby. Kromě toho však publikoval v celostátních odborných časopisech svěží články a eseje o umění, jimiž výrazným způsobem propagoval i tvůrce z Prostějovska.

Svoji mnohaletou výstavní, sběratelskou a publikační činnost korunoval knihou „Výtvarníci prostějovského regionu“. Za to vše v roce 2006 obdržel Cenu města Prostějova.

A to nebylo vše. Právě Josef Dolívka byl starostou Kostelce na Hané v roce 1967, kdy byla v městečku odhalena Bezručova krásná bronzová socha vytvořená sochařem a malířem Karlem Otáhalem. Svůj post však musel během tzv. „normalizace“ opustit.

Josef Dolívka stihl ještě osobně navštívit výstavu věnovanou Petru Bezručovi u příležitosti 150 let jeho narození, která byla k vidění ve Špalíčku prostějovského muzea v roce 2018. Už v té době bojoval s rakovinou, s čímž se však svěřil jen málokomu. Nikdy si nestěžoval a svoji chorobu léčil hlavně vínem, humorem a optimistickým přístupem ke světu. V posledních letech života však zůstával upoután na lůžku ve svém domku v Kostelci na Hané.

„Vzpomínám na něj zejména jako na spolupracovníka, který nám svými příspěvky pomáhal vytvářet náš čtvrtletník Kostelecké novinky. Měl obrovský přehled o historii našeho města. Vím o něm i to, že byl velkým znalcem výtvarného umění, bydlel jsem dříve kousek od něj a tak jsme na to téma občas debatovali. Jako starostu ho už nepamatuji, vím jen, že Kostelec mu vděčí za vytvoření sochy Petra Bezruče i vytvoření přilehlého parčíku,“ zavzpomínal na svého předchůdce současný starosta Kostelce na Hané František Horák.