„Obuvník, sladovník, naivní vypravěč, tanečník a zpěvák.“ Takto byl charakterizován Josef Hrabal na svém parte.

Nejenže se konický rodák stal věrnou předlohou nesmrtelného strýce Pepina z Hrabalových Postřižin, zásadním způsobem ovlivnil tvorbu svého nevlastního synovce a jednoho z nejznámějších českých spisovatelů. Jejich přátelství trvalo přes čtyři desítky let. Nikoliv náhodou jsou oba muži společně pohřbeni v jednom rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku.  

 

Kdo by neznal věčně bujarého a uřvaného strýce Pepina? Postava z Postřižin je společně s Josefem Švejkem jednou z nejznámějších v historii českého filmu i literatury. Skutečný strýc Pepin se coby Josef Hrabal narodil 23. srpna 1882 v Konici. Byl prvním ze čtyř dětí. „Jeho o sedm let mladší bratr František je z Hrabalovy vzpomínkové knihy znám jako Francin. Šlo o nevlastního otce známého spisovatele,“ vysvětlil Michal Kirš ve své diplomové práci „Strýc Pepin v díle Bohumila Hrabala.“

S Hrabaly v Konici bývalo rušno 

 

Rodina Hrabalova bydlela v konické ulici Na Příhonech v domě č. p. 125. Mezi sousedy neměla zrovna nejlepší pověst. Třeli bídu s nouzí, chalupu měli na spadnutí a kolem ní nepořádek. „Na těch Příhonech bývalo zpravidla rušno. Křik, pěsti, košťata, vidle, lopaty…  Příčinou vády bylo zpravidla Hrabalovo hnojiště se „sociálním zařízením“, všecko vystrčené do ulice. Sousedé vyvolali kvůli tomu řízení u komise, ale kdepak na starou Hrabalku. Ukázala komisi to, co se normálně neukazuje…,“ vyprávěl konický rodák František Továrek v časopise Prostějovská Štafeta.

Na pivo k Bílému koníčku

Během první světové války sloužil Josef Hrabal v armádě Rakouska-Uherska. Po jejím skončení pobýval v rodné Konici, kde se živil ševcovinou, jenže se mu příliš nedařilo. Přesto mohl občas zajít do tehdejšího hostince U Bílého koníčka, který byl jednou z dominant konického náměstí. Ve stejném objektu působila později Kožetvorba, dům však byl po přestavbě v katastrofálním stavu a začátkem loňského roku byl zbourán.

Učitel slavného spisovatele

V Konici Josef Hrabal žil až do svých 42 let. Zatímco zde však spíše živořil, jeho mladší bratr František se stal správcem pivovaru v Nymburku. Tam za ním Josef v roce 1924 dorazil na dvoutýdenní návštěvu. Začal tam však pracovat jako pivovarský dělník a zůstal až do konce svého života, tedy dlouhých 43 let. Bohumilu Hrabalovi bylo deset let, když se s Pepinem seznámil. Jeho nevlastní strýc jej ohromil svým „showmanstvím“ i životní filosofií, dalo by se říci, že se stal jeho učitelem. „Vždyť pro mne právě ti lidé ze smetiště epochy jsou vším. Můj strýc Pepin, obuvník a sladovník, ten mě skoro všechno naučil,“ napsal spisovatel o muži, který ostatní fascinoval svojí okouzlující bezprostředností a k němuž se vázalo neuvěřitelné množství veselých historek.

Život je krásnej

Josef Hrabal závěrečné dny svého života strávil v domově důchodců v Lysé nad Labem, kde 22. března 1967 ve věku 85 let zemřel. Bohumil Hrabal následně nechal svému strýci na úmrtní oznámení otisknout jeho vlastní citát, který se stal i jeho celoživotním krédem. „…ach, panenkomarjá, ten život je stejně k zešílení krásnej, ne že by byl, ale já ho tak vidím.“