Zní to možná až neuvěřitelně, ale maturantům se podařilo uspořádat poslední zvonění. Domluvili se po sociálních sítích a v jeden den, přesně 10. května, vyrazili do ulic a do škol, aby se tak nějak připomněli, že existují. Důležitou poznámkou je, že se promíchali maturanti z více škol a tak jste mohli v ulicích narazit na směsku, která dokázala i ve školách vzbudit rozruch.
Ředitelé se zděsili, zda se jejich žáci po roce distanční výuky změnili až tak, ale pak došlo na vysvětlení a smích. Třeba u nás na prostějovské „zdravce“ překvapil počet zástupců mužského pohlaví, ale po vysvětlení, že jde o gymnazisty, jsem se s nimi jako bývalý absolvent této školy rád vyfotil, protože poslední zvonění je letos naše jediná společná radost. Tou další se může stát až maturitní vysvědčení, což je na život studentský setsakra málo. Samozřejmě se také přisívalo do kasičky, to musí být.
Martin Mokroš, ředitel Střední zdravotnické školy Prostějov
