Úchvatnou podívanou po celý sobotní den připravilo Muzeum řemesel Konicka před konickým zámkem pro stovky návštěvníků, kteří nedbali na proměnlivé počasí a dorazili na další ročník Konického dne řemesel.
A rozhodně se nenudili. Organizátoři díky členům Svobodného cechu řemeslnického lidem prakticky přiblížili práci tkalců, truhlářů, uměleckých kovářů, krejčích, řezbářů a dalších řemesel, na která se sice bohužel postupně zapomíná, ale před staletími byla neodmyslitelnou součástí života rodin snad v každé vesnické chalupě. Akce byla navíc „vyšperkována“ mnohými atrakcemi pro děti a prodejem ručně dělaných výrobků. U toho prostě Večerník nemohl chybět!
Značné fronty zvědavých návštěvníků se tvořily u stánků, kde řemeslníci v dobových kostýmech předváděli svá umění. „Máme tady takovou menší soukenickou dílnu a zpodobňujeme zde vlastně to, co kdysi před staletími nechybělo v žádné vesnické chalupě. Mám tím na mysli kolovrátek i malý tkalcovský stav. Vysvětlujeme návštěvníkům, jak se dříve lidé oblékali a jak si oblečení pro svoji potřebu vyráběli sami doma. Neměli vůbec peníze na to, aby si šatstvo někde kupovali, byli odkázáni sami na sebe. Vysvětlujeme také zájemcům všechny principy zpracování ovčí vlny od vyčesávání až po tkaní sukna,“ přiblížil Večerníku Jan Šolc ze Svobodného cechu řemeslnického, který společně se dvěma pomocnicemi předváděl praktické ukázky práce na tkalcovském stavu i kolovrátku v historických oděvech.
Večerník se jej dále zeptal, jak moc byly pro lidi v dávných časech těžké právě tyto práce. „Složité to příliš nebylo, spíše to bylo náročné na čas. Všechny postupy, než se vlastně dopracujete hotového oděvu, trvají hrozně moc dlouho. Ale byla to práce, která se dělala v zimním období, kdy lidé neměli co dělat na poli, takže se ‚bavili‘ tímto způsobem. Pracovala většinou celá rodina od prarodičů až po rodiče a malé dětí. Tyto řemeslné práce ovšem rodiny stmelovaly, povídaly se u toho příběhy, pohádky a tenkrát se hodně i modlilo a zpívalo. Často se tak u práce scházeli i sousedé, aby těmito způsoby nějak přečkali zimu,“ uvedl nejen Večerník do historie tkalcovského řemesla Jan Šolc.
Z vysokého počtu návštěvníků byli pochopitelně spokojeni také organizátoři. „Vloni jsme tuto akci měli také naplánovanou, ale zhatil nám ji koronavirus. Letos jsme ale zásluhou dotací Olomouckého kraje a Městského úřadu Konice mohli do všeho jít naplno a uspořádat tradiční přehlídku řemesel a vůbec odpočinkový den,“ jásal zvesela Pavel Šín z Muzea řemesel Konicka. „Máme vystavenou největší dřevorubeckou pilu na světě, ukázky starých řemesel předvádějí tkalci, ševci, truhláři, tesaři, umělecký kovář a mnozí další. Celou akci jsme doplnili doprovodnými akcemi, připravili jsme jízdu na koni, máme zde stánky, kde se prodávají ručně vyrobené šperky, praktické věci do domácnosti a mnohé jiné speciality. Pro děti jsou tu stánky s malováním na obličej, různými hrami a další atrakce včetně skákajícího hradu. Jsme mile potěšeni, že dorazily stovky návštěvníků, i když už několikrát od rána nás všechny zahnaly dešťové přeháňky,“ konstatoval Šín, který sobotní akci společně se svým synem Pavlem zorganizoval a také dotáhl do úspěšného konce.
Sobotní Konický den řemesel se vydařil na jedničku. Mnohé poučil a zároveň pobavil, ale všechny nás hlavně vrátil o staletí zpátky, kdy lidé byli šikovnější a měli k sobě také mnohem blíže. Byly to zlaté časy!
