Poutník, který prochází krajinou, si uvědomuje, že žádná památka nestojí na svém místě pouze náhodou a že se za každou z nich skrývá nějaký příběh. Vylovit jej z dávných hlubin zapomnění ovšem bývá velmi obtížné. Jeden z příběhů vztahujících se ke křížku stojícímu u Mořic nedaleko říčky Haná se předával z generace na generaci.
Křížek v těsné blízkosti řeky, která se i v dnešní době po deštích rozlévá na okolní pole, napovídá, že jeho umístění s řekou nějak souvisí. V Mořicích se po několik generací vyprávěl příběh o „kulhavé Mařce“. Ta vyrůstala bez rodičů a nikdo prý nevěděl, odkud se v Mořicích vzala. Lidé prý dokonce neznali ani její pravé jméno. Údajně ji tu zapomněli pruští vojáci, když krajem táhli. Jak už to tehdy bývalo, Mařka žila z milosti jiných a na oplátku místním hlídala husy, kozy nebo i malé děti.
Jednoho letního dne se strhl liják. Když opět vysvitlo slunce, děti z Mořic se seběhly k Hané, která byla plná kalné vody. Byla to pro ně parádní podívaná. Jenže vody v řece stále přibývalo a pak se přihnala další vlna. Mařka s malou Aničkou v náručí prý tehdy nestačila vyběhnout z vody, pokoušela se vyškrábat, ale chromá noha jí uklouzla a obě zmizely pod hladinou a proud je unášel... Lidé ze vsi se snažili oběma pomoci, ale zdálo se to marné. Přesto kousek po proudu objevili plačící Aničku, která se zachránila jako zázrakem.
Mařku však už nikdy nikdo nespatřil ani v Mořicích, ani v okolních vsích. Ve stejném roce se na břehu Hané měl objevit dřevěný sloup s obrázkem Panny Marie. V roce 1859 pak byl tento kříž nahrazen kamenným sloupem s křížkem a obrázkem Bohorodičky s Jezulátkem.
Nikdo dnes už neví, zda je tento příběh pravdivý. Jeho účel je však i dnes jasný, má varovat nejen děti před obvykle klidnou říčkou, která po deštích dokáže být pořádně zrádná.
