„Rodák z Olomouce pocházel z učitelské rodiny. V roce 1953 maturoval na prostějovském gymnáziu a v roce 1957 absolvoval studium češtiny na Vysoké škole pedagogické v Olomouci. Potom učil na osmiletých školách v Rudníku u Vrchlabí a Vrbátkách,“ popsala jeho raná léta a počátky pedagogické kariéry.
V kultuře se projevil velmi brzy. „V roce 1961 se dostal ke své milované kultuře. Stal se metodikem pro umělecký přednes a začínající autory při Osvětovém domě v Prostějově. Téhož roku také založil divadlo poezie Větrník. Byl jeho vedoucím, režisérem, dramaturgem i hercem. Jádro souboru tvořili studenti prostějovské jedenáctiletky,“ zmínila Lošťákovy počátky ve své vzpomínce.
„Připomenout můžeme montáž francouzské poezie z děl Louise Aragona, Paula Eluarda a Roberta Desnose Oči a paměť či experimentální inscenaci podle Nezvalova Akrobata, která získala v roce 1962 Cenu poroty Wolkerova Prostějova,“ vyjmenovala Bartková.
Věnoval se velmi známým dílům. „Stěžejním pořadem byl projekt v duchu hesla Abeceda moderní poezie nazvaný Hlubina čisté spodní vody. Zazněly v něm ukázky z tvorby Guillauma Apollinaira, Jacquese Préverta, Janise Ritsose a Vladimíra Majakovského. Inspirací byl také princip voice-bandu. Inscenace Proč tu není poezie a Rozhovor směřovaly k textappealovým večerům. Poslední inscenací Větrníku byl Dykův Krysař,“ doplnila historička.
„Souborem Větrník začala slavná éra prostějovských divadel poezie. Na jeho činnost navázaly Divadelní studio při Lidové škole umění vedené Svatoplukem Válou a Divadlo na dlani vedené Janem Roubalem,“ komentovala počátky jeho působení v Prostějově.
Dokonce se věnoval i novinařině! „Radoslav Lošťák odešel z Prostějova v roce 1965. Působil potom jako redaktor Moravskoslezského deníku v Ostravě a tajemník Vysokoškolského klubu v Olomouci,“ ocenila jeho všestrannost.
„V roce 1969 povolal tohoto mladého talentovaného umělce do Olomouce tehdejší ředitel Divadla Oldřicha Stibora Svetozar Vítek. R. Lošťák se stal dramaturgem činohry divadla. Uvedl zde například Nezvalovu Schovávanou na schodech a Albeeho Všechno je v zahradě,“ popsala.
Vrcholem jeho kariéry je dlouholeté působení v Národním divadle. „Od roku 1978 až do své smrti byl dramaturgem činohry Národního divadla v Praze. Připravil tam 29 inscenací. Patřily mezi ně například hry Klicperovy, Zeyerovy, Shakespearovy, Tennesseeho Williamse, Vančurovy, ale i současných autorů Jiřího Šotoly, Jiřího Hubače a Oldřicha Daňka. S režisérem Miroslavem Macháčkem připravil vynikající inscenaci Hamleta. Radoslav Lošťák je také autorem psychologických her ze současnosti (Chůze po kamení, Opožděný ptačí zpěv, Dům, kde nesněží), dramatu z doby protektorátu (Dubnová noc) a povídkových souborů (Čistota, Sníh pro příští noc),“ zmínila Bartková.
„Je autorem řady rozhlasových her a dramatizací a divadelních pohádek. Mnohé hry také překládal a upravoval, například Čechovův Višňový sad. Jeho hry jsme mohli vidět i v prostějovském divadle,“ doplnila.
Radoslav Lošťák pracoval až do posledních chvil svého života. Zemřel na leukémii 10. září 1992 v sedmapadesáti letech. Na smutečním oznámení vydaném Národním divadlem v Praze byla uvedena tato slova: „Radoslav Lošťák byl člověk i umělec tichý, lyrický a jemný. Stejně tak nás opustil.“
