Karel Dostál Lutinov v Prostějově rozvinul, mimo jiné, veřejnou a charitativní činnost.

Narodil se 22. září 1871 v Prostějově na Petrském náměstí č. 1 v rodině ševce a obchodníka. Otec Leonhard pocházel z blízkého Lutína. Právě proto si Karel Dostál ke jménu připojil přídomek Lutinov. Studoval na arcibiskupském gymnáziu a reálném gymnáziu v Kroměříži (maturita 1890). Po absolvování Teologické fakulty v Olomouci (1894) působil jako kaplan v Loučné nad Desnou a v Novém Jičíně.

14. října 1904 byl městskou radou v Prostějově zvolen prostějovským farářem. Rozvinul zde širokou kněžskou, pastorační a spolkovou činnost. Připravil a realizoval velkou opravu interiéru kostela Povýšení sv. Kříže. K výzdobě přizval významné umělce – malíře Jano Köhlera, sochaře Františka Bílka a malířku Zdenku Vorlovou - Vlčkovou. Byly odkryty zazděné gotické oblouky bývalého hlavního vstupu v západní stěně a u bočních vchodů. Dále byla provedena výmalba, kostel dostal novou dlažbu a byla opravena a vyzdobena kaple Nejsvětější Trojice.

Karel Dostál Lutinov rozvinul v Prostějově také veřejnou a charitativní činnost. V roce 1909 založil tělovýchovnou jednotu Orel a podílel se na výstavbě Katolického domu. V roce 1918 se zasloužil o založení Československé strany lidové. Byl předsedou místní a okresní organizace lidové strany. V letech 1919–1923 byl za lidovou stranu členem městské rady. Byl předsedou cizineckého odboru města. Připravil a sestavil knihu Prostějov 1923 – průvodce městem a okolím (Prostějov 1923, 145 str.). Jedná o zajímavou a cennou místopisnou publikaci.

Jeho velkou láskou byla literatura. Už od mládí vášnivě četl a učil se cizí jazyky.  V roce 1895 založil se svým přítelem a benediktinem Sigismundem Bouškou literární skupinu Katolická moderna. Vystoupili v almanachu Pod jedním praporem. Chtěli obrodit katolicismus a především katolické myšlenky v literatuře a umění. Stal se vedoucí osobností českého katolického modernismu spjatého s reformami církevního života. V letech 1896–1907 redigoval časopis a tiskový orgán hnutí Nový život. Dále řídil časopis Eva a revui Archa.

Jeho literární dílo obsahuje básnické sbírky, pohádky, fejetony, písně, dramata a náboženské texty. Tak prostá je má píseň, tak lehce zaznívá – nic umění v ní není, tak každý zazpívá!  Tento verš najdeme v básni Finis v posmrtně vydané sbírce Květiny (Olomouc 1930). Uvést můžeme dále básnické sbírky Sedmikrásy, Království Boží na zemi, Potulný zpěvák, Ryme a špryme, Orlí fanfáry, Šlehy a něhy či překlady Dantovy Božské komedie, Schillerovy Písně o zvonu a Poeova Havrana.

Často bývá vnímán jako kontroverzní osobnost. Měl hodně odpůrců, s nimiž vedl prudké polemiky (Theodor Kohn, Karel Juda, T. G. Masaryk, J. S. Machar).

Zemřel 29. listopadu 1923 ve dvaapadesáti letech na srdeční záchvat. V Prostějově nám jeho památku připomíná pamětní deska na faře u kostela Povýšení sv. Kříže, název ulice a místo posledního odpočinku – rodinný hrob na městském hřbitově. Autorem náhrobku je akademický malíř Jano Köhler. Mozaika Kladení do hrobu zachycuje scénu z Nového zákona. Josef z Arimathie má podobu Jano Köhlera a Nikodém Karla Dostála Lutinova.

Dostálovo dílo bylo po roce 1989 vydáváno a zpřístupňováno především zásluhou historika a editora Pavla Marka. Připomenout můžeme monografii Karel Dostál Lutinov bez mýtů, předsudků a iluzí (Pavel Marek, Ladislav Soldán, Třebíč 1998). Vyšlo také pět knih Dostálovy korespondence. Jeho písemná pozůstalost (osobní fond) je uložena v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava.