O využití podzimního odpoledne se začátkem října nemuseli bát v Lešanech. Místní si totiž uspořádali drakiádu, za níž zájemci o pouštění draka vystoupali na louky nad obcí. A stoupání do kopečka je neodradilo, do vzduchu se vznášely i více než dvě desítky draků ať už koupených, či vytvořených, různě tvarovaných i různě dlouhých.
„Koupil jsem ho ve výprodeji. Měli to tam na prodejně uvázané a zrovna tohoto měli celý den puštěného. Ocas má čtyřicet metrů. Nevěřil jsem tomu, přeměřil jsem to a skutečně,“ poznamenal třeba jeden z místních Rudolf Kratochvíl.
V pětasedmdesáti má s pouštěním draků četné zkušenosti. Byl i u toho, když drakiáda v Lešanech začínala. „Mě to nesmírně baví. Když jsme byli malí kluci, každý rok jsme měli draky. Nebylo ale lepidlo, tak jsme smíchali hladkou mouku s vodou. A bylo z toho perfektní lepidlo na papír. Šňůry jsme brali maminkám z pletení,“ vzpomínal pak na dětství.
Nyní už se pouštění draků ujímala mladší generace. I když to byly místy i nervy a sem tam se lanko zachytilo o traviny, občas hrozilo zapletení, přesto se lidi bavili.
