Vážený a oblíbený starosta, bytostný demokrat, dobrý a poctivý člověk.

Narodil se 13. listopadu 1871 v  Prostějově jako nejstarší syn obuvnického mistra Františka Manharda. Studoval čtyři roky na prostějovské reálce. Z finančních důvodů však byl nucen studia zanechat. Otec jej přivedl do řad sociální demokracie. Stal se zakladatelem čtenářsko - pěveckého spolku Svornost a působil v Dělnické tělovýchovné jednotě.

Prošel řadou profesí. Byl pomocným dělníkem v otcově dílně, prodavačem v 1. potravním dělnickém spolku a výčepním v dělnickém domě. Jeho organizátorské schopnosti a pracovní nasazení jej přivedly nakonec k práci administrátora stranického tiskového orgánu - Hlasu lidu a k práci ředitele Dělnického mlýna a Dělnické záložny.

V listopadu 1913 byl zvolen do prostějovského obecního zastupitelstva. V roce 1918 se aktivně postavil za samostatný československý stát. 31. října 1918 se stal jedním z předsedů Okresního národního výboru v Prostějově. Na základě vítězství sociálních demokratů v červnových volbách byl 8. července 1919 zvolen starostou Prostějova. Do této funkce byl zvolen celkem třikrát.

Měl zásluhy na vypracování regulačního plánu města. Bylo postaveno jedenáct činžovních domů v ulicích Vodní, Palackého a Svatoplukově. Byly dlážděny ulice a náměstí, budovány nové komunikace. Manhardovou zásluhou došlo k výstavbě leteckých kasáren a k přemístění leteckého učiliště z Chebu do Prostějova. Rozhodl o zaklenutí a regulaci mlýnské strouhy, rozšíření škol a sociálních ústavů. Například byla rozšířena 1. obecná dívčí škola v Rejskově ulici, postavena nová měšťanská škola na Husově náměstí a přebudován sirotčinec, nazvaný okresní dětský domov. Byla také rekonstruována městská plynárna a elektrárna.

Stanislav Manhard byl také členem různých institucí a správních rad.  Byl předsedou okresního silničního výboru, předsedou ředitelství městské spořitelny a městské školní rady, předsedou konzumního družstva Budoucnost. Byl zakládajícím členem firmy Univerzal a podpůrného a vzdělávacího spolku Karly Máchové. Zemřel 27. března 1928 v Prostějově na srdeční selhání ve svých šestapadesáti letech

Vážený a oblíbený starosta, bytostný demokrat, dobrý a poctivý člověk.  Tím vším byl Stanislav Manhard. Vážili se ho jeho spolupracovníci a členové spolků.  Jeho blízký spolupracovník, středoškolský učitel a náměstek starosty Ambrož Soška o něm napsal: „Starosta Stanislav Manhard dal svým životem občanstvu příklad muže mravenčí práce, muže vzdělaného, snášenlivého a nezištného.“

Na portrétu od malíře Antonína Majera v galerii starostů prostějovské radnice vidíme tvář vážného muže s typickým rudým karafiátem na klopě. V Prostějově nám tuto osobnost připomíná čestný hrob v centrální části hřbitova s pomníkem ve tvaru mramorového sloupu a název ulice.