Do přírody, zejména pak do hor bychom měli jezdit s nadšením, natěšením, ale taky ohleduplností a pokorou. To jsou známá fakta. Jak se ale říká, opakování matka moudrosti. Někdy totiž nad tím, jak se lidé v přírodě chovají, zůstáváme v ohromení. Bohužel ne v „pozitivním“ ohromení. A tak si raději ještě jednou připomeňme, co na horách určitě nedělat. Výčet je stručný, tím spíš apelujeme na to, aby si výletníci zapsali poučky za uši.
Mlčeti zlato
V přírodě to platí dvojnásob. Neřveme, nehulákáme po sobě. Chováme se ohleduplně nejen k sobě navzájem, ale hlavně ke zvířatům. Nejsme tu sami, říká se někdy o lidech ve vesmíru. „Nejsme tu sami,“ zdůrazňuji já při procházkách po lesech i mezích.
Co si doneseš, to si i odnes
Odpadky do přírody nepatří! Není to tak dlouho, co jsem při cestě z Červenohorského sedla na Švýcárnu a dále z Karlovy Studánky na Praděd zažil neskutečný nepořádek na odpočívadlech. Někteří si bohužel právě odpočívadla pletou se skládkami. Příroda trpí, lidé trpí. Uvědomte si, že odpadky samy od sebe nezmizí!
Počasí neochočíš
„Poručíme větru, dešti,“ říká se někdy v souvislosti s komunisty. No, neplatí to. A tak můžeme sice doufat, že v bouřlivém dni vysvitne slunce. Ale většinou je to doufání marné. Když tedy vidím, že se nebe zatahuje a v dálce lije, rychle se zachumlám a obracím. Zbytečně neriskuji. Zažít pořádnou bouři na vrcholu hor je mnohonásobně horší než uprostřed civilizace.
Zkoušej, jinak nebreč
Zní to divně? Snad. Ale myslíme hlavně oblečení a obuv. Předně tedy obuv. Nejlepší je rozchodit si boty dopředu, někde v dosahu civilizace, v klidu, na krátké trase. Pokud totiž vezmete neprošlápnuté boty na túru, připravujete si nezapomenutelný, zároveň však příšerný zážitek.
Tematická strana PROSTĚJOVSKO a KAM NA HORY vyšla jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku v pondělí 13. prosince
