Ani malá vesnička nemusí být vesničkou bez života. A ne všude je čúza hanlivým slovem. Obojí potvrzuje působení Čunínské zájmové agentury (ČÚZA), která brzy oslaví pět let od svého založení. A to pět opravdu aktivních let s desítkami akcí a spoustou zážitků. Tak vypadá čunínská ČÚZA.

 

„Začalo to jako recesistická záležitost. Ke vzniku došlo tak, že se po intenzivním sněžení zrodil nápad postavit před kapličkou při vjezdu do Čunína sněhuláky. Oběhli jsme s manželkou ty, kteří měli malé děti. Dali jsme se dohromady a postavili sněhuláky. Pak jsme šli k jednomu z nás na posezení a tam to vzniklo,“ usmívá se při vzpomínce jeden ze zakladatelů Jaroslav Nedbal.

S několika dalšími nadšenci se podílí na řadě akcí během celého roku. „Tradičně děláme čarodějnice, děláme také zábavu. Dále rozloučení s prázdninami a kácení májky. Před Vánoci ještě předvánoční dílnu a mikulášskou nadílku,“ popisuje. Proč ale ČÚZA? Je to snad vzpomínka na nějakou nepříjemnou obyvatelku vsi? „Je to v podstatě opsané. V Konici dřív fungovala Koza, což byl podobný spolek lidí pořádajících akce. ČÚZA někoho napadlo, znělo to dobře. A bylo to,“ konstatuje Jaroslav Nedbal. „Základem jsou čtyři rodiny. Chlapi jsou takoví ti, co nás občas ženské nesnáší, ale když je potřeba, kousnou se a jdou taky. Kromě těch osmi je ještě pár dalších, kteří nám ještě pomáhají. Vždy se někdo najde,“ těší Nedbala.

Společnost má toho za sebou mnoho. Jak říká sám Nedbal, akce vážné i méně vážně. „Kácení máje, to se vždycky vyblbneme. Dělali jsme ale také lampionový průvod ke stému výročí republiky. Sám učím dějepis a zajímá mě historie. Takže přes Spolek pro vojenská pietní místa se mi povedlo sehnat podrobnější údaje k lidem, jejichž jména lze najít na pomníku v Čuníně. A následně k tomu, v jakých domech bydleli nebo odkud pocházeli. Takže jsme po dědině rozdali dvaadvacet křížků a během průvodu se u každého zapálila svíčka,“ zavzpomínal na více než dva roky „starou“ akci.

Jak vypadá zájem o akce? Je to různé. „Chodí nám spousta lidí z Konice a ze Stražiska. Když to řeknu, jak to je, jsou to pořád ty samé obličeje. Spolupracujeme s paní hospodskou, s místním Svazem žen. U pořádání pak platí, že je vždycky potřeba pár ochotných magorů. A pak se lidi přidají,“ konstatuje.

Příští rok pak možná ČÚZA zahájí netradičně. „Správa železnic opravuje zastávku v Čuníně a město udělalo kus nové cesty. Chtěli bychom na jaře uskutečnit otevírání obojího. Mám i nějaké věci po dědovi, že by se udělala malá výstavka,“ prozrazuje jeden z duchovních otců ČÚZY.