Mnoho možností aktuální situace trenérům mládežnických týmů nedala. Tréninky totiž ještě donedávna nesměly probíhat ani v těch nejmenších skupinkách. „Kdyby bylo možné vytvořit skupinky aspoň po šesti hráčích, už bychom s tím mohli pracovat. Takto můžeme pouze na dálku ordinovat individuální tréninky,“ posteskl si bývalý obránce eskáčka a trenér žákovské kategorie do čtrnácti let Aleš Rus. Nyní už je situace mírně lepší, trénovat se dá, avšak za přísných opatření včetně nošení roušek...

Jelikož ještě do předminulého čtvrtku bylo možné shromáždění maximálně dvou lidí, nebyla jiná možnost než trénovat individuálně. „Trenéři byli s kluky v kontaktu přes různé sociální platformy, kam vkládají například instruktážní videa a pokyny, co mají hráči v daném časovém období provádět. Stejným způsobem lze získat základní zpětnou vazbu, i když to samozřejmě není tak dokonalé, jako mají profesionální ligové týmy. Tam mají hráči k dispozici speciální pásy, které monitorují různé parametry v průběhu tréninku, data se odesílají a trenér je pak může na počítači lehce vyhodnocovat,“ vysvětlil obecné fungování manažer mládežnického fotbalu v 1.SK Prostějov Petar Aleksijević.

Jak upřesnil, obecně tréninkové plány byly zaměřovány na rozvoj individuálních dovedností, práce s míčem a samozřejmě také na udržování fyzické kondice, tedy běh, cvičení, strečink a podobně. Je totiž logicky potřeba, aby hráči po Novém roce přišli v dobré kondici a zhruba čtvrt roku nestáli na místě, což by se mohlo vymstít nejen po herní, ale i zdravotní stránce.

Na zimní přestávku samozřejmě mají jednotlivé týmy předjednané přátelské zápasy, ale v tuto chvíli nikdo neví, jaký bude další program a jestli se vše reálně uskuteční. Jak Aleksijević upozornil, za takové situace pochopitelně příprava zimních turnajů, kterých se přípravky a mládežnické týmy pravidelně účastní, nedává smysl.

Mládež v eskáčku, stejně jako všichni ostatní amatérští sportovci, jsou na tom úplně stejně. Úvahy v tom smyslu, jestli je situace, kterou si v tomto roce prošli, neodradí od svého sportu, jsou pouze spekulativní. „Naopak u hodně hráčů pozoruji velký zájem o trénink v rámci daných možností, volají mi brankáři, které trénuji, s dotazy, jak co nejlépe využít aspoň individuálních tréninkových metod. Takže si myslím, že hodně kluků bude naopak nažhavených na fotbal, až nastane opět normální situace,“ nemá bývalý gólman obavy o ochabnutí zájmu o nejrozšířenější kolektivní sport mezi mladou generací.

Život opět prokázal, že platí okřídlené pravidlo, že vše špatné může být i k něčemu dobré. „Naše generace si přece jen leccos v mládí prožila, byli jsme svědky několika historických přelomů. Na druhou stranu o té současné generaci lze s trochou nadsázky říci, že si žije jako v pohádce. Pandemie koronaviru mladým ukázala, že se ve světě dějí věci nezávislé na jejich vůli, které je potřeba akceptovat a nějakým způsobem se s nimi vypořádat. Věřím tomu, že spousta kluků a děvčat, s nimiž fotbalově pracujeme, si z těchto nelehkých časů odnese něco i ve svém nitru,“ zakončil přesahem ze sportu do každodenního praktického života Petar Aleksijević.