Když se řekne osobnost druhé ligy, napadl možná mnohé během aktuálního ročníku Pavel Zavadil. Proč ne, velezkušený hráč, ve svém věku rekordman. Či snad jeho týmový kolega a snajpr Jakub Řezníček. Pokud bychom ale hledali hráče, jehož jméno něco řekne i těm, kteří o fotbal jen tu a tam zavadí, byl by to Petr Jiráček.
Někdejší hráč německé bundesligy přišel do Prostějova coby velká hvězda. Pravda už v určitém věku. Stále však v dobré formě. Očekávání tedy nebyla malá. Jak se ale střetla s realitou? Školním hodnocením by to byla trojka. Neoslnil, nenaštval. Střídal dobré i špatné zápasy. A někdy v extrému. Jednou byl za špílmachra, jindy se mu fakt nedařilo. Fakticky plnil úlohu jako dříve Jan Polák. Tedy na středu pomáhat s rozehrávkou, tvořit hru. A tu a tam pomoci se zakončením. Když přicházel, sám říkal, že není žádný střelec. To se bohužel potvrdilo. Zejména na jaře ukázal dvě věci. Že je schopný se snadno dostat do zakončení, zároveň ale také neproměnit tutové šance. Jiráček se ovšem v tomto svezl s celým týmem.
Nyní šestatřicetiletý hráč odehrál v Prostějově rok. Pro tým to byl rok slabý, o moc lepší nebyl pro Jiráčka. Jednou se tak místní fotbaloví nadšenci třeba budou potomkům zmiňovat, že zde hrál velký hráč. Na to, jak velký byl v Prostějově, už ale nejspíš budou panovat rozdílné názory.
