Fotbalový matador Miroslav Takáč odehrál nedávno svůj dvoutisící fotbalový zápas. Oslavu neuvěřitelně vysoké číslovky upořádal v Hodolanech, kde s aktivním fotbalem před více než padesáti lety začal a kam se nyní v 60 letech vrací jako aktivní hráč a trenér místního „B“ mužstva.

Při slavnostní příležitosti si zahrál poločas za celek Plumlova a druhý za hráče Hodolan. Oba týmy spojují jeho poslední fotbalové roky. Do statistik zapsal dvě branky, především se potkal s řadou svých kamarádů a spoluhráčů, se kterými zažil roky své kariéry.

„Bylo to něco neuvěřitelného a jsem rád, že jsem se tohoto jubilea dočkal. Domluvili jsme v rámci této akce přátelský duel mezi Plumlovem, odkud jsem teď odešel, a Hodolany, kam se naopak nově přesouvám. Vracím se tak velkou oklikou na místo, kde jsem s fotbalem začal. Zahráli jsme kvalitní zápas, kde jsem si zahrál s řadou legend obou klubů nebo také se synem. Výkop měla má vnučka, a ještě jsem se dokázal dvakrát zapsat mezi střelce. Opravdu nádherná akce,“ rozplýval se Miroslav Takáč.

V prvním poločase ještě válel se svými dnes už bývalými spoluhráči a svěřenci z Plumlova. Ve druhém pak přesídlil na opačnou stranu hřiště a nastoupil za Hodolany, kde nejprve skóroval z penalty a následně po pěkné akci z volného kopu. Konečný výsledek byl 6:2 pro Hodolany, ale o něj zde zase tolik nešlo.

Fanoušci si pro fotbalového matadora, který si vyzkoušel celou řadu soutěží a klubů, připravili i choreo, plakáty i dýmovnice. Další dárky dostal i od svých přátel a spoluhráčů. „Fanoušci byli neuvěřitelní. Sešlo se tam přes dvě stě lidí a udělali skvělou atmosféru, jaká tu je známá. Velkou radost mi udělali i moji spoluhráči, kteří pro mě měli nachystanou řadu překvapení. Peťa Kiška mi věnoval bundu, kde je číslovka nekonečno, tak nyní uvidíme, jak se mi podaří přiblížit třeba ještě k další tisícovce,“ prozradil dále Takáč.

Jeho počin v tomto směru je naprosto neuvěřitelný a jak sám říká, ještě rozhodně končit nehodlá. Časem doufá i v překonání některých rekordů. „Tvrdit, že statistiky někdo nesleduje, je nesmysl. Samozřejmě jsou hlavní body a týmový úspěch, ale na čísla se vždycky každý dívá. Dva tisíce mám za sebou a nyní tak můžu rozjet třetí tisícovku. Když jsme se na to dívali, tak to vychází po čtyřiceti zápasech za rok během padesáti let,“ podivoval se sám nad svým počinem. „Vzpomínali jsme také s mými spoluhráči, jak to bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. To byly registračky ještě metr na metr a musel jste mít i svolení od lékaře. V té době jsem klidně přestupoval i třikrát do roka, což bylo nemožné, ale vždy se to dalo nějakým způsobem vyřídit?ů pousmál se šibalsky. „To dnes už je zcela odlišné. Už jednou se o mě zajímala ‚Guinessovka‘ ohledně počtu přestupů, nyní se jim připomenu i s počtem zápasů, tak uvidíme. Všem ale moc děkuji a těším se, až se zase potkáme na nějakém kvalitním fotbale,“ dodal závěrem spokojený Takáč.