V sobotu 9. prosince 2023 dotlouklo srdce celoživotního milovníka fotbalu a známé osobnosti tohoto sportu z našeho regionu. Ve věku nedožitých 88 let zesnul Břetislav Jurníček, někdejší rozhodčí a také funkcionář, pro nějž byla právě kopaná ohromnou vášní.

Muž, kterému málokdo řekl jinak než Břeťa, se narodil 15. března 1936. Fotbal aktivně hrál od sedmi let za rodný Plumlov, kde postupně prošel týmy žáků, dorostenců, mužů B i mužů A. Od roku 1971 se pak stal rozhodčím a za dvě dekády odřídil úctyhodných 800 mistrovských utkání v okresech Prostějov, Olomouc, Přerov i Vyškov. Také třicet let funkcionářsky pracoval pro TJ Sokol ORESVO Plumlov.

Kromě toho byl dvě funkční období členem Zápisové komise OFS Prostějov a kariéru funkcionáře zakončil v TJ Sokol Otinoves. Během života obdržel šest různých ocenění: tři od Okresního fotbalového svazu PV, jedno od Krajského fotbalového svazu Olomouc a jedno od Fotbalové asociace České republiky, to poslední pak dostal letos na jaře k sedmaosmdesátým narozeninám. Šlo o ocenění OFS Prostějov za dlouholetou činnost pro regionální fotbal.

I Večerník mu k této poctě osobně gratuloval. „Víte, ti kluci z Okresního svazu mi udělali velkou radost, že si na mě, na starého chlapa, ještě vzpomněli,“ smál se Břetislav Jurníček se svým typickým humorem. Byl tehdy už pohybově limitovaný, ale vzhledem ke svému věku pořád nesmírně vitální myšlenkově. S gustem povyprávěl humornou příhodu ze své kariéry sudího, kdy jednou coby hlavní arbitr zápasu Ivaň – Tvorovice musel nechat vyvést z areálu vlastní manželku, která chtěla zfackovat jednoho z brankářů za hrubé urážky rozhodčího. Tedy svého muže.

„Ona byla moje žena velice hodná, a jak mi ten gólman sprostě nadával, tak se mě chtěla zastat a šla mě bránit,“ smál se veterán kopané při vzpomínce na originální příhodu. Miloval fotbal a také moc rád psal básničky. Dovolte proto alespoň úryvek z básně Na druhý břeh života, kterou složil v červnu 2017.

Úvod: „Já žil v malebném městečku, Plumlov se jmenoval, prožil jsem tam mládí, své okolí miloval. Náš domov jsme měli rádi, celá naše rodina, mnoho krásných chvil tam prožívali, byla to otčina.“ Závěr: „Žádný člověk na naší planetě tomuto dění neuteče, bude svět muset jednou opustit, voda teče. Bohatý, nebo chudý, měl by zde krásně žít, než bude muset jednou svět opustit. Bůh ho povolá...“

Pane Břetislave Jurníčku, čest Vaší památce!