Letošní ročník FORTUNA:NÁRODNÍ ligy je u konce. Zatímco o postupujícím i dvou týmech, které směřovaly do baráže, bylo rozhodnuto dávno dopředu, tak o druhém sestupujícím rozhodoval až poslední zápas. V tomto souboji na dálku byl znovu i Prostějov, který se tak přesně po roce dostal do stejné situace. Loni potřeboval v posledním kole zvítězit doma nad rezervou Slavie, letos k tomu potřeboval ideálně tři body ze Žižkova. Další nelehkou situaci znovu zvládl a může tak slavit setrvání ve druhé nejvyšší soutěži a v profesionálním pelotonu.

Znovu to přitom nebyla vůbec jednoduchá cesta. Mužstvo moc dobře vědělo, jak nepříjemná tato situace je, někteří z hráčů si ji velmi dobře pamatovali z uplynulého ročníku. Letos navíc o svém osudu a náročnosti konce soutěže věděli už od podzimní části, po které skončili na poslední příčce. Během sezóny se přitom provedlo několik veletočů, které také mohly situaci pomoct, ale i ublížit. Osm kol vydržel u kormidla Michal Šmarda, jenž v loňském ročníku mužstvo zachránil. Dalších osm jich přidal Pavel Zavadil, pro něhož to byla první zkušenost v rámci trénování v profi fotbale. Na jaře už ale mužstvo vedl Radim Kučera, ten přitom přišel až krátce před startem jarní části.

Stejně jako trenér se ale měnilo i více hráčů v sestavě Prostějova a změna se nakonec ukázala jako správné řešení. Ke konci ročníku už toho ale po psychické stránce měli všichni skutečně dost. „Dříve jsme měli trénink po zápase a následně dva dny volna, teď to necháme na volnu už nyní. Myslím si, že tady už stejně není čas něco natrénovat. Je konec sezóny, každý je vyždímaný jako citron. A to, že je člověk odpočinutý a s rodinou u jiných myšlenek, může hrát důležitou roli. Taky si od sebe potřebujeme občas trochu odpočinout a vyčistit si hlavy na ty nejdůležitější zápasy,“ přiznával náročnost situace i lodivod Prostějova.

Do čeho se eskáčko namočilo, si ale muselo samo vyžrat a samo zvládnout, pokud chtělo i nadále udržet profesionální příslušnost a dočkat se podzimních bojů na zrekonstruovaném stadionu. Síla mužstva se opět ukázala a jarní část se dá hodnotit velmi pozitivně. „To je sice hezké, že se v kritické situaci umíme spojit a utkání zlomit, ale měli bychom to zvládat daleko dříve a sezónu dohrávat ve větším klidu,“ přiznával otevřeně nejlepší střelec mužstva Tomáš Malec, jenž má za sebou skvělou sezónu.

Kádr šlapal a body sbíral, bohužel pro něj ale takto dopadala i konkurence a stále se tak nemohl vyhrabat z posledních příček. Až tři kola před koncem si poprvé mohli všichni v kabině říct, že mají situaci ve svých rukou a k udržení jim bude stačit dvakrát ze tří pokusů zvítězit. Na Dukle přišla po velmi dobrém výkonu porážka, ale následující zápasy se už povedlo mužstvu zvládnout. Mohlo tak oslavit kýženou záchranu, která se rodila ještě náročněji, než tomu bylo o rok dříve.