Pomalu ke konci se chýlí příprava fotbalového eskáčka. To má za sebou zatím duely, ve kterých neoslnilo, ale zároveň (až na první poločas s Líšní) ani vyloženě nezklamalo. Ostatně vesměs bylo hodnocení trenéra Pavla Šustra aspoň v jednom podobné, a sice ve spokojenosti s přístupem hráčů.
A jak se tedy dívat na zimní přípravu týmu? Nedopadla špatně. Týmu se podařilo zapracovat několik nováčků, prostor chytat tak například pravidelně dostával brankář Bárta, v poli zase Tomáš Zlatohlávek. Pomineme-li návrat Koudelky, příchod velkých posil se nekonal. A ani nečekal, tým zůstal téměř celý pohromadě, navíc se mu na podzim dařilo. Proč tedy dělat řez?
Negativními poznatky z přípravy byla produktivita prostějovských střelců. Jednak se jim moc nedařilo, jednak chyběly i střely, které by soupeřovy brankáře pozlobily. A velkým vykřičníkem byla první půle zápasu s Líšní. V ní se, nelze to říct jinak, Šustrovi hráči jen rozkoukávali.
Tým naopak předvedl, že má nyní dostatečně široký (a kvalitní) kádr, aby si mohl dovolit koronavirové ztráty nebo ztráty kvůli zranění. Do Líšně jel s okleštěnou sestavou, to samé platí o Slovácku. A i tak dokázal se soupeři hrát. Hodně hráčů si zkusilo i pro ně neobvyklé posty a ukázalo se, že i na nich dokáží v případě nouze zahrát.
Suma sumárum, příprava ukázala, že tým nemá špatně našlápnuto. A může navázat na podzim.
