Podzimní boje za sebou mají mládežníci napříč regionem a výkoností. Nyní je tak na čase zhodnotit uplynulé měsíce a podívat se na to, jak to aktuálně vypadá. Za posledních pár let došlo k určitému boomu v regionu a mládežnické celky začaly postupně přibývat od těch nejmenších. Začíná to být minimálně v žákovských kategoriích vidět, ale stále to není ve stavu, který by měl vést k bůhvíjakému uspokojení. Pravidlo o tom, že zásadním aspektem jsou právě mládežníci, totiž vždy platilo, platí a platit bude. Tím nejzajímavějším přírůstkem jsou teď ženy, které mají kompletní mládežnickou strukturu i v Prostějově.
U eskáčka je situace stabilizovaná a v klubu nadále působí každý ročník po své ose. Je velká škoda, že u starších žáků ztratil Prostějov pozici v nejvyšší mládežnické soutěži a nedaří se zatím dostat zpátky mezi elitu. Při aktuálním pohledu i na hráče v mladších žácích, kde proti těm nejlepším v jejich věku bojují, to zatím také nevypadá, že by se návrat měl blížit. Stále je to však bezesporu hlavní mládežnická adresa v regionu, na tom se nic měnit nebude. Další roky pak hodně závisí na mnoha faktorech, a to od trenérů mládeže přes spolupráci z regionálnímu kluby až po různé maličkosti, které mohou rozhodovat.
U dorostu platí už delší čas, že hraje druhou, respektive třetí nejvyšší soutěž podle ročníků, v níž se neztrácí. I tady by samozřejmě nejvyšší soutěž byla optimální pro další růst, ale je třeba brát s pokorou, že větším městům i tradičnějším klubům nejvyšší soutěže nejde jen tak konkurovat. I přesto se občas objeví některý ze schopných mladíků, který to může dotáhnout daleko. A že by se příklady našly! Pro současné mladíky tedy velmi konkrétní motivace.
V regionu se pak největšímu zastoupení může těšit přípravka, která má své zastoupení nejen v okresních soutěžích, ale i na kraji. Zásadní pro tyto kluby bude jejich následný přesun i do starších kategorií, aby se postupně dařilo doplňovat stavy. Pokud se to podaří, pak by v budoucnu nemusely panovat obavy i pro následující roky v mužské kategorii.
U dorostu pak situace stále není optimální a klubů by bylo potřeba daleko více. Už jen to, že se stále nedaří obnovit dorosteneckou soutěž, kterou ještě před deseti lety hrálo více než deset mužstev, další byla v kraji, ukazuje, jak na tom aktuálně nejstarší mládež v regionu je. V krajském přeboru i soutěžích najdeme jen osm celků, což je tristní bilance a pro potřeby řady mužstev absolutně nedostatečný počet. Zde se jasně projevují roky, kdy mládež doslova přešlapovala na místě a příliš se s ní nepracovalo.
U žáků je situace daleko lepší a zástupce najdeme od krajského přeboru, soutěží až po okresní přebory, kde fungují mladší i starší. Zde pak v okrese najdeme ale sedmičkový a osmičkový fotbal, což také často vzbuzuje kontroverze, protože zastánci jsou rádi, že je počet menší a mají tak dostatek hráčů, jenže odpůrcům se nelíbí, že zvyky tradičního velkého fotbalu se následně mládež učí až s příchodem do dorostu. Je faktem, že hrát na celé hřiště až v patnácti letech je poměrně problémové. Když navíc přihlédneme i ke skutečnosti, že v tomto věku už mohou hrát i za muže.
Z globálního hlediska však musíme přiznat, že se situace za poslední roky zlepšila a zvedla, ale zde by měla chvála končit, protože stále je třeba poctivě a tvrdě pracovat. Bez toho totiž zase vše zakrní a stalo by se to ještě dříve, než bude stav na hřištích v optimální kondici. A zapomínat by se nikde nemělo na samotné trenéry, kteří sice mohou udělat nějaké chyby, ale nebýt právě těchto dobrovolníků, tak už mládež neexistuje na vesnicích vůbec.
