Dlouhé roky platí, že nejúspěšnější mládež regionálních celků mají v Čechovicích. Jejich týmy jsou pravidelným účastníkem nejvyšších krajských soutěží a práce tu přináší roky ovoce. I v současné době hrají čechovické kategorie krajské přebory, a i když výsledkově to třeba není zrovna nejlepší, stále se v těchto soutěžích bez větších problémů drží a další ročníky se mohou zase vrátit zpátky na nejvyšší příčky. „Teď je však ze všeho nejdůležitější, aby se děti zase na hřiště mohly vrátit vůbec na trávník,“ uvědomuje si kouč starších žáků Pavel Gréza.

Jeho výběr je po výsledkové stránce na tom z čechovických mládežníků nejlépe. Po nedohraném podzimu jim patří v krajském přeboru pátá příčka. „U nás panuje relativně spokojenost. Kluků nám chodí opravdu dost. Máme to sloučené s Mostkovicemi, odkud nám chodí vypomáhat dva tři kluci, pro které je okresní soutěž opravdu malá. Myslím si, že během krátkého podzimu bylo vidět, že je soutěž celkově vyrovnaná, relativně každý mohl porazit každého. Určitě tam jsou hodně silné týmy, pravidelně Jeseník a celky z Olomoucka, kterým pomáhají kluci ze Sigmy. Celkově si soutěž udržuje stále velmi dobrou kvalitu,“ prozradil kouč.

Také přiznává, že okresní i nižší krajské soutěže bedlivě sleduje a vyhledává si hráče, kteří by mohli jít hrát vyšší soutěž. Jenže zde se naráží na problém nedostatku hráčů na nižších úrovních. „Je to problém, který je čím dál větší. Kluby na okresní úrovni to nyní nemají jednoduché dát dohromady počet hráčů, a to znamená komplikace. Když si třeba někoho vyhlédneme – ať už my, či kdokoliv z týmů hrajících vyšší soutěž – jen těžko se dokážete s kluby domluvit. Nejde totiž o to, že by hráče nechtěli pustit, ale zkrátka by jim to pak nemuselo vycházet počtem. Hlavně už nyní tam kluci hrají sedmičkový fotbal místo klasického. Už tak tam je jasně vidět, že soutěže hraje řada ročníků, kdy třeba desetiletý klučina hraje s patnáctiletými. Je otázkou, zda je to dobře, či špatně. Nicméně určitě to jasně ukazuje, že co se týče počtu, je to zkrátka čím dál větší problém, který se však bude postupně z okresní úrovně přesouvat logicky nahoru,“ nezastírá Gréza.

Že by oproti dřívějšku probíhalo snížení sportovních aktivit dětí, však odmítá. Jen se zkrátka zvětšil počet možných sportovních aktivit. A druhou věcí je, že největší talenty se možná zbytečně brzy dostávají do velkých klubů. „Ani bych neřekl, že je problém děti ke sportu dostat a udržet. Přece jen jsem i já začínal u těch nejmenších. Postupně se mi role měnily a vidím, že dětí bylo vždy relativně dost. Problém však nastává trošku v tom, že větší celky se snaží děti přetahovat hrozně brzy. Už třeba od přípravek si hledá opravdu mladé kluky Sigma či eskáčko. Dříve to bylo o tom, že kluk odcházel až v průběhu žáků, kdy už v jeho soutěži něco trochu vykazoval. Nyní se to vytříbí hodně brzy, takže ani ti lepší ty o něco slabší příliš v mateřském klubu neposunou. Pak se také řeší případný návrat zpět do mateřského klubu. Někteří se totiž vrátí, jiní to rovnou zabalí. Tohle ale třeba není zrovna náš případ, kdy my dlouhodobě spolupracujeme s 1.SK Prostějov. Každým rokem si určité kluky třeba vyměňujeme, ale u těch menších klubů to problém zkrátka je. Je totiž zásadní, aby kluci šli nejen jedním směrem, ale fungovalo to také opačně,“ přidává trenér.

Současná situace samozřejmě není dobrá, ale s první vlnou by to nyní nechtěl srovnávat. „Kluci trpí, po první vlně se podle mého názoru drtivá většina těšila na návrat a bylo to na podzim znát ve všech klubech. Když už někdo odpadl, tak to byli spíše hráči na kraji sestavy. Jak to však bude teď, když se stojí už více než půl roku, je otázkou. Jestli se tato sezóna vůbec dohraje, je ve hvězdách. Nejsem z toho sám nadšen, hráči opravdu jen pomalu sedí doma, přibírají a zakrní. Samozřejmě se najdou i poctivci, ale je otázkou, zdali jich bude opravdu dost,“ nahlíží do budoucna žákovský kouč.

A ohledně budoucnosti mládežnického fotbalu na regionální úrovni samozřejmě zneklidnění narůstá, je totiž otázkou, kdy současná opatření skončí. „Ohledně budoucnosti obavy pochopitelně jsou. Když to převedu zase na naše mužstvo i ta z krajského přeboru, tam má většina týmů kolem 16 kluků minimálně, takže pokud se tam dva tři do toho drilu a cestování nebudou chtít vrátit, půjde to stále dál. Jenže kluby v nižší soutěži už takový luxus nemají, aby měly kluky navíc. Tam se pak může stát, že si kluby uvědomí, že to najednou neposkládají. Bude se nejspíše zase nadále stále více spojovat. Ale to je spíše jako věštění z křišťálové koule, protože jen těžko se dá odhadnout, jak to všechno skončí,“ pokračuje Pavel Gréza.

Po letošní sezóně bude z čechovických žáků vycházet hned osm hráčů do dorostu. V současné chvíli se tak jako velmi pravděpodobná varianta jeví druhý dorostenecký celek v Čechovicích. „Budeme se o tom ještě bavit s Evženem Kučerou. U dorostu je totiž problém největší. Tam je skok pro ně zřejmě největší. První se láme skok do dorostů a druhý obrovský je přechod do mužů, tam pravidelně ztrácíme nejvíce dětí. Hodně to ovlivňuje kromě fotbalových dovedností vstup na střední či vysokou školu, takže je to i pochopitelné. U nás nyní čeká tento přechod spoustu kluků a nechceme, aby hned přešli do krajského přeboru, kde by kluci hráli proti opravdu dobrým celkům a o hodně starším klukům. Proto nyní budeme chtít udělat druhé mužstvo, které by hrálo krajskou soutěž. Zatím ale to jisté není, určitě by to však pro kluky znamenalo lepší situaci než rovnou přesun do těžké soutěže,“ doplnil závěrem trenér Pavel Gréza.