Sportovní soutěže, zejména ty regionální, amatérské, zažívají černý rok. Minulá sezóna byla kvůli koronaviru zkrácená, ta aktuální přišla na podzim o třetinu zápasů. A nyní už je definitivně jasné, že se ani tento podzim už nerozjede. Soutěže stihly deset kol, pak přišel konec, ostrá uzávěra a fotbalistům zbyly jen oči pro pláč. Nyní už je definitivně jasné, že už se podzim nerozběhne. Je to očekávané? Je. Je to smutné? Taky.
Na druhou stranu je pravda, že hrát na hřištích – snad mimo umělou trávu, které tolik v okrese není – v půlce listopadu a později by nedopadlo dobře. Špatné počasí by spíše fotbalistům zápasy znechucovalo, přibývalo by zranění. A pokud mají brzy teploty klesnout na nulu, stala by se ze hry dost nebezpečná záležitost. Navíc při dnešní situaci je prakticky jasné, že vláda ještě nějakou dobu soutěže nepovolí. A i kdyby, jak by vypadaly regionální zápasy zcela bez diváků? Navíc v soutěžích, odkud se obvykle na veřejnost přenosy z místa nedostanou? Měly by vůbec smysl?
Očekávání se zkrátka potvrdila, zbytek podzimu bude bez regionálního fotbalu. Nejen plejeři tohoto sportu nyní musí doufat, že vláda do budoucna zvolí poněkud jinou taktiku, jak na koronavirus. Hrozí totiž nebezpečí, že by se při dalších a dalších vlnách opět vše zavíralo a kolektivní amatérský sport by byl znovu jako první na ráně. A právě takovou poslední ranou z milosti by pro vesnický fotbal byla situace, kdy by se vlastně ani nevyplatilo soutěže vůbec zahajovat. Vždyť kdo by do toho šel při vědomí, že po pár zápasech by se stejně vše muselo odpískat?
