Je to už více než třicet let, co se v Prostějově hraje korfbal. Tedy méně známý smíšený kolektivní sport, jenž se v posledních letech úspěšně snaží proniknout do povědomí širší veřejnosti. V našem okresním městě mělo toto sportovní odvětví vždy vysokou národní úroveň, během aktuálního tisíciletí postupem času tu úplně nejvyšší. Celé tři dekády s prostějovským korfbalem přitom aktivně prožil David Konečný, nejprve jako hráč a posléze coby úspěšný trenér. Předloni dovedl družstvo SK RG k zisku historicky prvního mistrovského titulu, teď je výběr Vosíme.cz již pod novým klubovým názvem znovu ve finále extraligy dospělých.

 

 

* Kdy a jak jste se dostal ke korfbalu?

„Jako malý kluk jsem začínal s fotbalem, nějaké čtyři roky hrál za přípravku a žáčky Železáren Prostějov. Moc mě to ale nebavilo, tak jsem přestal a až do patnácti let pak nedělal žádný sport. Tehdy mi moje doktorka řekla, že bych nějak sportovat měl, aby mi to zdravotně pomohlo. Nebyl jsem žádný střízlík, potřeboval na sobě fyzicky zapracovat. Tenkrát v roce 1992 jsem chodil do školy na reálku a tam zrovna dělali nábor do dorosteneckého týmu nově vzniklého kroužku korfbalu. Což mě zaujalo, nechal jsem se tam zlákat naším učitelem zeměpisu, který i trénoval. Začali jsme hrát s kamarádem Martinem Uherkou, a když jsme pak měli málo kluků, tak jsme k sobě přivedli dalšího kámoše Zdeňka Snášela. Takhle nějak se dávala dohromady a formovala naše první prostějovská korfbalová parta. Zanedlouho se přidal i Honza Mynařík, pod vedením Jirky Kremly vznikl oddíl – a už to jelo. Dařilo se přivádět další mladé, vzniklo úspěšné družstvo žáků okolo Lenky Faltýnkové a Martina Šnévajse, všichni jsme se postupně zlepšovali. A do dneška nám jiné kluby závidí, že tahle parta nějakých minimálně deseti lidí pořád zůstává pohromadě a dál táhne prostějovský korfbal. Samozřejmě s řadou dalších, kteří se časem nabalovali. Není to jako v jiných oddílech, kde většinou jsou jen dva tři dlouhodobí tahouni. U nás je tohle stabilní jádro mnohem početnější, což je určitě výhoda.“

* Čím vás korfbal nejvíce zaujal a oslovil, že se pro vás stal celoživotní vášní?

„Řekl bych dva hlavní faktory. Za prvé ohromné kamarádství lidí, kteří jsme korfbal tady v Prostějově od mládí dělali. Vytvořili jsme super partu, navíc kluci a holky dohromady, společně jsme jezdili na zápasy i soustředění, nesmírně nás to bavilo a vždycky jsme táhli za jeden provaz. Za druhé jsme byli hned od začátku relativně úspěšní. Tím, že šlo o nový sport a nepanovala v něm natolik silná konkurence, tak se nám okamžitě dost dařilo. Vždyť hned v roce 1996 jsme vyhráli dorosteneckou extraligu, což bylo super, ke korfbalu nás to táhlo ještě tím víc.“

* Které další úspěchy pak ještě přišly?

„Po tom mistrovském titulu v kategorii dorostu jsme se následně mezi dospělými až mezi úplně nejlepší nikdy neprosadili. Myslím tedy tu naši první hráčskou generaci. Sice jsme opakovaně vyhrávali první ligu dospělých, což byl pro nás pokaždé hezký úspěch znamenající postup do extraligy, ale z té jsme většinou zase hned spadli dolů. Za sezónu mezi elitou jsme pokaždé vybojovali třeba jediné dílčí vítězství nebo dvě, ale i z toho jsme měli radost, protože na víc to výkonnostně nebylo. Za úspěch jsme považovali už tu možnost měřit síly s nejlepšími seniorskými celky u nás. Byť nám občas dávali hrozné šišky.“ (smích)

* Co se dělo dál na sklonku vaší hráčské kariéry? Našel jste se v roli trenéra?

„Někdy v roce 2007 Jirka Kremla chtěl, abychom vedení klubu i mládežnických družstev vzali víc na sebe právě my z první hráčské party. Oddílovým předsedou se stal Honza Mynařík, Martin Šnévajs si trenérsky vzal děti z prvního stupně ZŠ a já studenty ze druhého stupně základní školy, další nám s trénováním pomáhali. Ani tady přitom začátky nebyly nijak lehké, taky jsme nejdřív hodně prohrávali, a někdy dost vysoko. Postupem času se však projevovala dlouhodobá společná práce, pořád jsme se dokázali ve všech mládežnických kategoriích zlepšovat. Za tři roky z toho byl první postup do finále mladších žáků, v další sezóně premiérový titul, následně tři zlata starších žáků během tří let, vzápětí dva tituly v dorostu a tak dále. Dařilo se, přicházely úspěchy, práce s mladými nás moc bavila, člověk chtěl pořád víc, nechyběla potřebná motivace. Nemluvě o skvělé partě, kde jsme všichni společně fungovali a výborné kamarádské vztahy se každou další sezónou ještě prohlubovaly, upevňovaly. Pak už vlastně zbývala jediná velká meta: abychom z těch úspěšných mladých zvládli vybudovat natolik dobrý tým dospělých, který by dokázal vyrovnaně konkurovat české špičce a trvale hrát seniorskou extraligu, útočit v ní na medaile.“

* Jak náročný byl tento poslední krok vzestupu klubové úrovně?

„My jsme už řadu let měli vynikající mládež, a přesto mezi dospělými pořád nemohli dosáhnout ani na bronz, opakovaně končili přinejlepším čtvrtí. Až jsme si v ČR nechtěně vybudovali pověst oddílu, který v seniorech prostě nikdy nic nevyhraje. Třeba mě osobně tahle nálepka hrozně štvala a říkal jsem si, že přece není možné mít tak suprovou mládež, přitom z toho v dospělých nic pořádného nevytěžit. Aby se i tohle změnilo k lepšímu, museli jsme změnit přístup směrem k odbornosti, zkvalitnit systém vedení mančaftu a všechno dělat v rámci možností víc profesionálně. Teprve potom se podařilo náš velký hráčský potenciál výrazněji prodat.“

Dokončení příště!

 

vizitka

DAVID KONEČNÝ

  • kouč korfbalistů Vosíme.cz Prostějov, v minulosti aktivní hráč
  • narodil se 10. dubna 1978 v Prostějově, má šestačtyřicet let
  • jako chlapec hrál fotbal za přípravku a žáčky Železáren Prostějov
  • s korfbalem začal až v roce 1992, hrál za tým dorostu SK RG Prostějov a roku 1996 s ním získal titul dorosteneckých mistrů ČR
  • následně byl dlouholetým hráčem družstva dospělých SK RG Prostějov, ale na žádný medailový úspěch s ním nedosáhl
  • od roku 2007 se stal trenérem korfbalových žáků SK RG Prostějov, v roli mládežnického kouče pomohl k řadě republikových medailí včetně mistrovských titulů
  • hlavního kouče seniorského výběru prostějovských korfbalistů dělal od léta 2014, v roce 2019 jej dovedl k extraligovému bronzu a na jaře 2022 po dvou covidově zrušených sezónách i k historicky prvnímu titulu mezi dospělými, zapomenout nesmíme ani na bronz v evropském poháru Europa Shield 2019
  • soutěžní ročník 2022/23 vynechal z pracovních i osobních důvodů, ale loni v létě se k družstvu Vosíme.cz Prostějov (změna názvu) vrátil a vytvořil trenérskou dvojici s Martinem Uherkou
  • jako trenér souběžně působí od roku 2014 také u reprezentačních celků České republiky (hlavní kouč U19, asistent U21 a U23 i dospělí), podílel se tak na 3. místě z ME U19 2024 a na 4. příčce z MS dospělých 2023
  • vystudoval Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně (Fakultu managementu a ekonomiky) a následně i Vysokou školu ekonomickou v Praze
  • je svobodný

zajímavost: pracuje jako manažer obchodu ve firmě Danone, korfbal má vlastně jako koníček vedle zaměstnání