Existuje jedno přísloví, jehož naplnění může být někdy dost bolestivé i kruté, ale pravdivost potvrzují staletí lidské existence. Jak vyplývá už z titulku tohoto zamyšlení, jde o rčení Všechno špatné je pro něco dobré. Asi neplatí stoprocentně, neboť najít na některých zlých událostech cokoliv pozitivního jednoduše nelze. Většinou však hledat není potřeba dlouho ani složitě.
Co se týká současné pandemie koronaviru, prostějovští hokejisté si s určitou mírou nadsázky mohou pochvalovat svůj výsledkový propadák v Chance lize 2019/2020, protože díky němu uzavřeli sezónu přirozenou cestou ještě před jejím vynucených celostátním koncem. Neprožívali tak pocity zmaru těch deseti týmů, které si zajistily postup do play-off a pak se rázem musely smířit s tím, že o vrchol svého celoročního snažení (více či méně úspěšného) přijdou. Bez jakékoliv náhrady nebo šance vybojovat na ledě co nejlepší konečné umístění.
Tohle je samozřejmě chabá náplast na trápení, jež Jestřábi většinu z uplynulých šesti měsíců přinášeli jak sami sobě, tak svým fanouškům. Spíš než se utěšovat pomyslným i do jisté míry praktickým vyhnutím nákaze COVID-19 by měli vzít všechno špatné, co v nedávno skončených prvoligových bojích vyprodukovali, a přetavit to v poučení do budoucna. Prostřednictvím pádu na dno se odrazit k něčemu mnohem lepšímu, zamířit zase víc nahoru.
Ovšem jedna věc je chtění samých členů mančaftu se po veškerých stránkách zlepšit, stát se kvalitnějšími z profesního i lidského hlediska. Zatímco druhá a ještě podstatnější věc spočívá v tom, aby hokej v Prostějově vůbec pokračoval na srovnatelné úrovni jako dosud, v předchozích úspěšnějších letech. Při aktuálně rostoucí zdravotně-ekonomické panice rozhodně nejde o samozřejmost.
