V mnoha ohledech přelomový a dá se říct, až vpravdě historický rok prožili letos nohejbalisté TJ Sokol I Prostějov. Nikoliv za vše, ale za mnohé z této výjimečnosti přitom mohl koronavirus, jehož dopady Hanákům v jednom klíčovém ohledu paradoxně pomohly. Jak? Mohli pravidelně nastupovat proti nejlepším českým hráčům.

Klasický model ligových soutěží byl totiž pro uplynulou sezónu zrušen právě vinou covidové epidemie. Jako téměř plnohodnotná náhrada vznikly dvě jiné samostatné soutěže, ze kterých se prostějovští muži rozhodli zapojit do Českým nohejbalovým svazem organizovaného Ligového poháru družstev ČR 2020.

Vzhledem k nižšímu počtu přihlášených klubů z extraligy následně dostali nabídku, zda nechtějí hrát nejvyšší Divizi 1 v konkurenci čtyř elitních tuzemských oddílů. Šlo o určité dilema ve smyslu jít, či nejít do toho? Svěřenci ostříleného trenéra Richarda Beneše nakonec odhodili obavy a většinou hlasů se rozhodli vzít výkonnostně náročný projekt jako jedinečnou výzvu.

Za sympatickou odvahu sice zaplatili daň tím, že se špičkovými protivníky prohráli všech osm duelů základní části: s Modřicemi 0:6 a 1:6, s Karlovými Vary dvakrát 1:6, s Holicemi 2:6 a 3:6, se Vsetínem 2:6 a 0:6. Celková nula na kontě získaných bodů s vysoce negativním skóre 10:48 sice vypadá hrozivě, ale Sokol I navzdory výsledkovým indiciím nezanechal ani zdaleka špatný dojem.

„Je pravda, že na vítězství v některém zápasu jsme asi reálně pomýšlet nemohli, to by se muselo sejít hodně příznivých okolností najednou. Přesto bylo vidět, jak se kluci po počátečním rozkoukávání mezi nejlepší českou konkurencí postupně otrkávali a zvládali i proti největším favoritům svádět vyrovnanější boje, občas získat set, nebo dokonce některé jednotlivé utkání. Jen škoda, že nás ve druhé polovině sezóny postihla velká marodka. V opačném případě věřím, že aspoň na jednu remízu třeba s Holicemi jsme mohli dosáhnout,“ ohlížel se kouč Richard Beneš.

Každopádně mančaft okolo kapitána Jana Valenty, singlového lídra Tomáše Roby, obětavých bratrů Ladislava a Lukáše Pírkových či mladé naděje Tomáše Žůrovce své účasti na top nohejbalovém levelu nemá proč litovat. „I zpětně platí, že chlapci nasbírali spoustu cenných zkušeností, které by za normálních okolností neměli šanci v takové míře získat. Důležité je, že se nebáli, šli do toho. A co si z letošního Ligového poháru odnesli, to mohou zúročit hned v příštím ročníku první ligy. Pokud ovšem normálně proběhne, záležet bude samozřejmě na zdravotní situaci v zemi,“ odtušil Beneš.

Ačkoliv koronavirová pravidla se průběžně měnila a například popisovaný Ligový pohár ukončila druhá vlna epidemie po dlouhodobé fázi bez závěrečného vyvrcholení v podobě play-off, nohejbalisté v Prostějově toho stihli i přes různá opatření docela hodně. Například druhé ročníky Přeboru firem i Přeboru základních škol, byť v trochu omezeném rozsahu. A především vydařené oslavy padesáti let existence nohejbalového oddílu TJ Sokol I PV spojené jak s pořádáním velmi kvalitního turnaje trojic, tak se slavnostním otevřením nově zrekonstruovaného kurtu s umělým povrchem. A včetně sice komorních, leč důstojných a tím příjemnějších oslav kulatého jubilea.

„Když se za celým rokem 2020 ohlédnu, mám i přes omezující hygienické komplikace dobrý pocit, co všechno jsme zvládli. Teď jde o to, abychom dali dohromady konkurenceschopné mužstvo pro příští sezónu, udrželi celý oddíl za ekonomicky složité situace v plném chodu a dokázali vychovávat mladé nástupce našeho milovaného sportu. Prostějovský nohejbal má bohatou i úspěšnou historii, tak ať má neméně slibnou budoucnost,“ uzavřel Beneš, oddílový nestor a velký sportovní nadšenec.