Nohejbalisté Sokola I prohrávali s Plazy 1:2 na zápasy, právě probíhal druhý mač trojic. Za stavu 3:4 v prvním setu prostějovský tahoun Lukáš Pírek při smeči bolestivě vykřikl, chytil se za levé stehno, svalil se na antuku a výstižně pronesl: „To je špatný...“
Záhy bylo zřejmé, že si natáhl stehenní sval, na což dlouhodobě trpí. Dvě minutky si v prvotních bolestech poležel, pak se s pomocí parťáků zvedl a odkulhal mimo kurt. Logicky musel střídat, jednoznačně to vypadalo na jeho předčasný konec v celém duelu.
Prostějovští bojovníci však nic nevzdali, i v náhle oslabené sestavě se dál rvali o co nejlepší výsledek. A to Lukáše přimělo ještě se do zápasu obětavě vrátit. Jinak by totiž domácí museli skrečovat jednu ze závěrečných dvojic, čímž se šance alespoň na remízu 5:5 dost snižovala.
Proto si mladší z bratrů Pírkových stáhl poraněnou nohu obvazem, aby se za nepříznivého stavu 3:5 vydal společně s Jakubem Klaudym pokusit o zázrak. Značné pohybové limity nezdolného maroda se však samozřejmě projevovaly a po úvodním ztraceném setu 4:10 (z nadějného skóre 4:4) tak z hlediště od některých fanoušků zaznívaly hlasy: „Neblázni, vykašli se na to.“
Lukášova reakce? „Nekončím, je potřeba to důstojně dohrát. Bojujeme za Prostějov!“ Emotivní výkřik dal všem přítomným na srozuměnou, že tady se nic vzdávat nebude. Ve druhé sadě pak herně limitovaní Hanáci dokonce vedli 6:5, než soupeř z Plazů přitlačil obratem na rozhodujících 6:10.
Ovšem navzdory konečné porážce 3:6 zaslouží Pírek mladší absolutorium za statečnost, ani zraněný nechtěl nechat mančaft ve štychu. Což se maximálně cení bez ohledu na fakt, že to k příznivému výsledku nepomohlo.
