Na jaře předloňského roku zesnul jeden z nejlepších sportovců prostějovské historie, legendární atlet Jan Mrázek (na snímku). Sedminásobný mistr republiky v běhu na 110 metrů překážek, svého času národní rekordman nejen v této disciplíně a posléze vynikající veterán aktivně závodící až do velmi vysokého věku sepsal ještě před svým skonem paměti krátce rekapitulující vlastní život. Dcera Jana Mrázka nesmírně cenný text ochotně poskytla Večerníku. A vy si díky tomu můžete v našem seriálu přečíst, na co vše atletický nadšenec a člen Síně slávy prostějovského sportu vzpomínal.

OSMÁ ČÁST: V KŘÍDLECH VLASTI S FRANTOU VENCLOVSKÝM, PAK NÁVRAT NA LETECKÉ UČILIŠTĚ

„Od roku 1954 jsem byl zařazen do oddílu odbíjené pod Křídly vlasti Olomouc, kde byly ještě další dva prvoligové kluby kopané a ledního hokeje. Z jízdárny jsem vytvořil tělocvičnu a sloužil s vojínem Františkem Venclovským, tehdy boxerem. Mnohem později plavecky překonal kanál La Manche. Společně jsme kopali u zimního stadionu elektrické vedení, Franta překopl starý kabel a zimák byl pak dva dny bez proudu.

Atletiku jsem trénoval stále na stadionu SK Prostějov, ale výsledky závodů z této sezóny jsem bohužel nenašel. Armáda každopádně věnovala tělesné přípravě velkou podporu, každoročně se konaly přebory ve všech sportech od oddílů přes útvary až k armádním a celostátním přeborům.

V roce 1955 jsem absolvoval šestnáct závodů, například vojenskou spartakiádu, Rošického memoriál, spartakiádu v Praze, mistrovství ČSSR, mezistátní utkání ČSR – Polsko v Brně, Velkou cenu města Prostějova či Velkou cenu Náchoda, kde se mi povedlo vytvořit nový národní rekord 24,0 sekundy na 200 metrů překážek.

V družstvech měla Křídla vlasti řadu reprezentantů: v kopané Schroifa a Hladíka, v hokeji Bacílka. Hokejisté ČSR přitom učili Sověty bruslit, ti ani neznali branky a za několik let už byli mistry světa. Franta Venclovský stával modelem kreslířům. V KV bylo celkově výborné zabezpečení – vlastní kuchyně se dvěma kuchařkami, lékař a manažer civil.

Jednou jsem byl povolán na Ministerstvo armády do Prahy. V kanceláři jsem odmítl hovořit německy kvůli špatným vzpomínkám z války, tak na mě mluvili francouzsky a já odpovídal. Hledali nové kádry do zastupitelských úřadů.

8. listopadu 1955 byla Křídla vlasti zrušena a já se tak od 9. listopadu vrátil na Letecké učiliště Prostějov ve funkci náčelníka tělesné přípravy s hodností kapitána. LU mělo studenty v Olomouci a v Čáslavi, kde se školili Egypťané. I na letišti ve Stichovicích byli studenti.

Atleticky jsem nadále reprezentoval Ústřední dům armády a absolvoval za celý rok 1956 sedmnáct závodů. Opět Rošického memoriál, Velkou cenu Náchoda, Velkou cenu města Prostějova i mistrovství ČSR, dále třeba mezistátní utkání Praha – Londýn a následně Anglie – ČSR v Londýně. Navíc jsem organizačně zajišťoval Přebor letectva v Hradci Králové pro všechny sporty za účasti stovek závodníků.“