Na jaře předloňského roku zesnul jeden z nejlepších sportovců prostějovské historie, legendární atlet Jan Mrázek (na snímku). Sedminásobný mistr republiky v běhu na 110 metrů překážek, svého času národní rekordman nejen v této disciplíně a posléze vynikající veterán aktivně závodící až do velmi vysokého věku sepsal ještě před svým skonem paměti krátce rekapitulující vlastní život. Dcera Jana Mrázka nesmírně cenný text ochotně poskytla Večerníku. A vy si díky tomu můžete v našem seriálu přečíst, na co vše atletický nadšenec a člen Síně slávy prostějovského sportu vzpomínal.
DESÁTÁ ČÁST: DALŠÍ PŘELOŽENÍ DO PŘEROVA A PAK DO OLOMOUCE, SRPNOVÁ OKUPACE 1968 A ODCHOD Z ARMÁDY
„V roce 1963 jsem absolvoval 26 závodů včetně přeborů armády v Brně, o rok později to bylo 22 závodů opět za TJ Železárny Prostějov a v roce 1965 jsem přidal dalších 23 závodů, mezi nimiž nechybělo finále pětiboje PPOV v Praze, oslavy vojenského učiliště ve Vyškově nebo jedna halová akce v Brně.
1. srpna 1965 jsem přitom byl přeložen do Přerova na místo náčelníka padákové a výsadkové služby u 12. vrtulníkového pluku. Služba tam byla dobrá, zřídil jsem dvě hřiště na lední hokej: jedno pro důstojníky a druhé pro vojáky základní služby. V roce 1967 byl pak tento útvar přemístěn do Olomouce.
V srpnu 1968 vstoupily „spřátelené“ armády do ČSR a letci s vrtulníky našeho útvaru byli umístěni na cvičení v Čechách. Já jsem se stal velitelem zbylé posádky v Olomouci, spával jsem v padáčkárně. Jednou v noci mě vzbudila služba, že nefunguje spojení, nastal chaos.
Ráno se dostavil z dovolené zástupce velitele pluku Miroslav Kovařík, kterého jsem dřív učil na Leteckém učilišti, aby jako podplukovník převzal velení. Odmítl vstup Sovětů do kasáren, navíc okolo kasáren i letiště byli Poláci, ale zmizeli. Zato Sověti si na jižním okraji letiště vykopali zemljanky, přišly i jejich vojačky a praly prádlo.
Po několika dnech byl pilotům našeho útvaru povolen přelet zpátky ze cvičení do Olomouce, ale jeden pilot přistál v Rakousku. Ostatní se na protest proti okupaci přestali holit, velitel pluku byl později přeřazen do civilu. Následně se samotný pluk musel přestěhovat na letiště Stichovice, tyhle neustálé změny a přesuny v armádě byly opravdu nepříjemné.
Koncem roku 1969 jsem i proto podal žádost o propuštění z armády. Nabídli mi funkci náčelníka výsadkové služby letectva v Hradci Králové, tehdy už jsem byl více než půl roku mistr výsadkář. Přesto jsem Hradec odmítl a 31. prosince 1969 tak byl propuštěn z armády. V hodnosti majora.“
