Až do čtvrtka nesehrály volejbalistky VK Prostějov v evropském Challenge Cupu žen 2020/21 jediné střetnutí, přesto se ocitly mezi elitní osmičkou tohoto klubového poháru. Na cestě za čtvrtfinále do Rumunska a zpátky domů strávily více než dvacet hodin, zatímco samotný duel s tamními mega favoritkami trval pouhých šedesát minut. A skončil krutou porážkou.

Takový byl ve stručnosti osud vékáčka v aktuálním ročníku mezinárodní soutěže, kterou citelně poznamenává koronavirus. Právě kvůli jeho dopadům odpadl Hanačkám osmifinálový mač, jenž měly rovněž v Transylvánii původně absolvovat ve středu proti FC Porto. Portugalský celek však už dopředu svou účast na Balkáně vzdal, tudíž vyslankyně České republiky postoupily kontumačním výsledkem 3:0. Aby vzápětí tvrdě narazily.

Z vyřazovacího pavouka je totiž nekompromisně vymetl domácí tým Alba Blaj, s velkou pravděpodobností pozdější premiant letošního Vyzývacího poháru. Extrémně silný kolektiv se šesti srbskými plejerkami v sestavě by svou kvalitou bez přehánění patřil spíš do elitní Ligy mistryň. Prostějovské ženy jej ale ke své smůle potkaly o dvě úrovňová patra níž a zaplatily za to drtivým debaklem 14:25, 14:25, 6:25.

„Alba nemá na soupisce žádné průměrné Srbky, nýbrž opravdovou kvalitu. Například nahrávačka Ana Antonijevič je dvojkou na svém postu v jednom z nejsilnějších nároďáků světa, střeďačky Jovana Kocič i Maja Aleksič patří mezi nejvyšší blokařský level v mezinárodním měřítku a celý jejich mančaft by z fleku mohl hrát Champions League. Navíc věřím, že by v ní bojoval o postup ze skupiny do play-off. Místo toho je tento rok z nějakých důvodů v Challenge Cupu, kde jsme jeho sílu poznali na vlastní kůži,“ konstatoval hlavní trenér VK Lubomír Petráš.

Naprosto jednoznačný zápas okomentoval následovně: „První dva sety jsme se ještě docela drželi. Volejbalově vyspělý i fyzicky disponovaný soupeř na nás sice vyvíjel permanentně velký tlak všemi činnostmi od servisu přes útok až po defenzivu, ale v některých úsecích se holkám dařilo z tohoto náporu vymanit a něco přihrát, ubránit nebo zakončit. Až ve třetí sadě jsme brutální převahu domácích neustáli, tam už to na nás Blaj hrnula neskutečně. Byli jsme spíš jako v kině a už jen sledovali, co s námi provádí. Vysoká porážka byla zasloužená, musíme ji skousnout.“ Alespoň jedno pozitivum kouč přesto našel. „Testováním na covid před výpravou do Rumunska jsme všichni prošli s negativními výsledky, tisíc kilometrů dlouhá cesta autobusem do Sibiu pak proběhla hladce a dost rychle, za nějakých jedenáct hodin. Zpět domů to pan řidič zvládl dokonce ještě rychleji, po deseti hodinách bezproblémové jízdy jsme byli v Prostějově už v pátek ve čtyři ráno. Trochu jsme se doma prospali a ještě týž den absolvovali jak trénink na rozehnání únavy, tak kontrolní testy na koronavirus. Poté děvčata dostala víkendové volno,“ popsal Petráš hektické dny.

Co přímo v balkánské oblasti, slavném to rodišti upírského hraběte Drákuly? „Všechno proběhlo naprosto v pohodě. Na hranicích nám nedělali žádné potíže, při pobytu v Sibiu jsme dodržovali rozumná hygienická opatření a především jsme jako protestované osoby nemuseli nesmyslně nosit roušky v hale, nebo je coby členové realizačního týmu dokonce mít nasazené i během utkání. A s povolením podepsaným organizátorem turnaje jsme si ve středu večer mohli udělat procházku do města, prohlédnout si dějiště,“ zavzpomínal lodivod VK na vcelku příjemné zážitky, z nichž vybočoval jen porážkový výprask.