V noci z pátku 22. na sobotu 23. ledna zažíval prostějovský volejbal bez přehánění jedny z nejtěžších okamžiků své novodobé historie počítající se od založení VK v roce 2007. Neporazit doma více než přijatelného soupeře ze Šternberka ve čtvrtfinále Českého poháru žen 2020/21 a vinou šílené prohry 1:3 nepostoupit poprvé za celé klubové dějiny mezi elitní kvarteto téhle soutěže uvrhlo hanácký oddíl do dosud nepoznané temnoty.
Stačilo se podívat, v jak zbědovaném stavu byla po skončení zpackaného duelu většina hráček vékáčka, některé se neubránily slzám. To hlavní trenér Lubomír Petráš ani motivační navrátilec na lavičku Miroslav Čada neplakali, pro změnu však seděli v kanceláři pod střechou haly Sportcentra DDM dlouho do pozdního černého večera. A debatovali o důvodech krize, jak z ní ven, co dál. Nebo místy jen dlouze mlčeli ponořeni ve smutných myšlenkách. „No, moc jsem toho nenaspal,“ prohodil pak druhý den odpoledne Mirek Čada už s mírným úsměvem na tváři. „V minulosti jsme si zvykli všechno vyhrávat, teď se prostě musíme naučit i vyrovnávat s častějšími porážkami. Takový je holt sport včetně volejbalu. Hlavně se z toho neposr..,“ říkal s použitím oblíbené hlášky Ivana Hlinky. A přesně to volejbalistky Prostějova udělaly. Nepodělaly se z nastalé situace, přes všechny nahromaděné trable zabojovaly a ligovým zdoláním Frýdku-Místku spatřily pověstné světlo na konci svého tunelu.
