Teprve podruhé ve čtrnáctileté historii volejbalového klubu VK Prostějov se stalo, že jeho ženský A-tým nenaplnil předsezónní výsledkové předpoklady. Hned po svém vzniku měl bojovat o mistrovský titul a místo toho skončil čtvrtý. Tentokrát se očekával pohyb ve středu tabulky s útokem na páté místo, realita však byla horší. A nakonec se povedlo uhájit aspoň sedmou příčku, načež nebyla využita ani překvapivá šance na postup v play-off. Pojďme si teď soutěžní ročník 2020/2021 obsáhleji zrekapitulovat.

TVORBA KÁDRU: odešly opory, mládí vpřed

Loni v létě pokračovala nastoupená cesta postupného omlazování družstva, jež v ekonomicky úspornějším režimu objektivně ztratilo po dalších personálních změnách na hráčské kvalitě. Nejcitelnější byly určitě odchody každoročně se zlepšující smečařky Lucie Nové i špičkové slovenské blokařky Nikoly Stümpelové do Olomouce. Na mateřskou dovolenou zamířila první nahrávačka Michaela Zatloukalová, kariéru definitivně ukončila ostřílená střeďačka Gabriela Kozmík a do Šternberka se rozhodla zamířit Tereza Slavíková, tedy libero.

Náhradu vékáčko čerpalo především na severu Moravy, neboť z tamního Frýdku-Místku přišly Iva Šípová, Michaela Jurčíková i Tereza Pluhařová. V KP Brno se podařilo získat Kateřinu Kvapilovou a z olomouckého UP se vrátila odchovankyně Adéla Stavinohová. „Chceme dávat ještě větší prostor než dosud našim vlastním holkám, které v Prostějově volejbalově vyrostly. I do budoucna je jasným záměrem sázet v co nejvýraznější míře na mladé talenty, jež si sami vychováme,“ zdůraznil předseda správní rady VK Petr Chytil s dovětkem, že by ho uspokojilo postavení v prostředku extraligového pelotonu.

PŘÍPRAVNÉ OBDOBÍ: solidní hra a průměrné výsledky

Po koronavirem zrušeném vyvrcholení předchozí sezóny se situace ohledně nakažlivé nemoci v ČR na několik měsíců uklidnila. Tím pádem bylo možné absolvovat jeden tréninkový blok od konce dubna do začátku června. A následně odstartovat na sklonku července plnohodnotnou společnou přípravu na nový ročník. Dlouho neplatila žádná větší hygienická omezení a posléze jen částečná, tudíž se mohlo pracovat ve standardním režimu i na potřebné úrovni.

Od září už přece jen nastaly částečné komplikace kvůli poněkud většímu šíření viru, nicméně Hanačky zvládly absolvovat dva přátelské duely proti Královu Poli (1:3, 3:1) a poté i dva přípravné turnaje. Ten v Ostravě těsně vyhrály (KP Brno 3:2 a 0:2, Ostrava 3:1 a 2:1), při Tomi-Remont Cupu v Olomouci naopak skončily až páté (Frýdek-Místek 3:0, Šternberk 1:2, Olomouc 0:3, Olymp Praha 0:3, Ostrava 2:1). „Máme radost, že jsme i v téhle nelehké době mohli odehrát dostatek přáteláků. Mančaft se zatím jeví slušně, byť jeho síla samozřejmě není taková jako dřív. Přesto nehodláme rezignovat na boj o vyšší ligové posty, třeba i o medaile. Reálně bychom se mohli pohybovat hned za elitní čtverkou největších favoritů,“ říkal krátce před úvodními mistráky hlavní kouč Lubomír Petráš.

VSTUP DO SEZÓNY: povedený se čtyřmi body na kontě

Start UNIQA extraligy žen ČR 2020/21 se kolektivu s novou kapitánkou Míšou Jurčíkovou a opětovnou bodovou tahounkou Gabrielou Kopáčovou dost vydařil. Doma proti jednomu z aspirantů na zlato Šelmám Brno dokázal vyrovnat ztrátu dvou sad, aby v rozhodujícím tiebreaku sahal po sladkém triumfu. Což sice o několik míčů nevyšlo, ale i jeden urvaný bodík za porážku 2:3 byl nad plán. Navíc vzápětí se dostavila povinná výhra nad papírově slabším Přerovem (3:1) a rozjezd sezóny tedy vyšel velice dobře.

„Během přípravy bylo vidět, že nejsme sehrané tak, jak bychom měly být. V soutěžních zápasech už však jsou patrné posuny nahoru ve všech činnostech a myslím, že jsme s výkonností na dobré cestě. Jen se musíme vyvarovat natolik velkých výpadků i některých školáckých chyb, které se zkrátka nemohou stávat. Jak se Šelmami, tak s Přerovem jsme střídaly výborné pasáže s vyloženě špatnými, přesto máme čtyři body. A to je pro začátek určitě slušný vklad,“ rozebírala smečařka Karolína Fričová, teprve dvacetiletá opora ze Slovenska.

COVID PAUZA: téměř dvouměsíční výluku orámovala dvě podlehnutí Brnu

Celkový zlom k horšímu nastal úderem října. Nejprve hanácká děvčata selhala v důležitém střetnutí proti KP Brno, tedy výkonnostně srovnatelnému soupeři, prohra 1:3 učinila nemilý zásek do výsledkových plánů. Ještě mnohem větší nepříjemnost ovšem zavládla o týden později uvrhnutím celé republiky do tvrdého covidového lockdownu. Tři týdny nesměly Prostějovanky vůbec společně trénovat, stejně jako všichni ostatní. Teprve pak vláda ČR umožnila profesionálním sportovcům na výjimku obnovit normální přípravu včetně návratu do hal, posléze došlo ve druhé polovině listopadu i k restartu extraligového kolotoče.

Vzhledem ke spoustě odložených zápasů a tím nedostatku termínů však musela být zrušena tradiční nadstavba, aby se před závěrečným play-off stihla dokončit alespoň základní část. Bohužel návrat k utkáním hanácké partě nevyšel, když podruhé za sebou padla 1:3 s Královým Polem – tentokrát venku. „Byly jsme nabuzené na mistrovské utkání a chtěly ukázat, co jsme natrénovaly za corona období. Prostě tady konečně byla ta zápasová nálada a nějaký cíl po dlouhé přípravě. Měly jsme super úvod, v koncovce získaly první set. Ve druhém se nám dařilo s Brňačkami držet krok, ale závěr jsme jim darovaly. No a ve třetím i čtvrtém setu nám vždycky ujel začátek, potom jsme se snažily ztrátu bod po bodu dotahovat a zabojovat. Bohužel jsme to nedokázaly převážně kvůli nedůraznému útoku,“ hodnotila blokařka a kapitánka Michaela Jurčíková.

PŘELOM LISTOPADU A PROSINCE: série porážek včetně evropského výprasku

Inovovaný program ligových mačů nebyl k Petrášovým svěřenkyním zrovna přívětivý. V klíčové fázi restartované sezóny je opakovaně posílal na žhavé favority (Liberec 0:3, Olomouc dvakrát 0:3), případně na rozjetého soka s lepší aktuální formou (Ostrava 1:3). Z čehož rezultovala černá šňůra pěti tuzemských proher bez jediného získaného bodu.

Temné období navíc umocnil krutý debakl v evropském Challenge Cupu. Tam sice české zástupkyně ze srdce Moravy bez boje postoupily až mezi elitní osmičku, neboť byly díky vysokému koeficientu přímo nasazeny až do osmifinále a v něm se jim kontumačně vzdalo portugalské FC Porto, které nenastoupilo z koronavirových důvodů. Tím pádem se šlo v rámci rumunského turnaje konaného v takzvané covid bublině na extrémně silný domácí soubor Alba Blaj. A ve čtvrtfinále nejnižšího klubového poháru starého kontinentu se vcelku logicky zrodil hrozivý debakl, vůbec nejvyšší porážka v oddílové historii.

„Soupeřky byly opravdu velice silné a ve všem o dost lepší než my. Měly vynikající zkušenou nahrávačku, která skvěle rozdělovala balóny útočnicím, výborně podávaly, přihrávaly, zakončovaly, blokovaly i bránily v poli. Prostě všechno na hodně kvalitní úrovni, navíc taky výškově měly navrch – a ne málo. My jsme se snažily, ale nestačily jim, proto utkání dopadlo tak jednoznačně,“ vysvětlovala drsný nářez mladá univerzálka Tereza Baláková.

STŘÍDÁNÍ LETOPOČTU: po krátké naději propad až na dno a ostuda v ČP

Přerušit rostoucí krizi se povedlo až týden před Vánocemi zásluhou kýženého vítězství 3:1 ve Šternberku. Leč tohle vzepětí nemělo trvalejší ráz, naopak následovala další série porážek. Nejhorší bylo, že mezi ty předpokládané (Liberec 0:3, Ostrava 0:3, Olymp Praha 1:3) se vklínila jedna ostudná: 0:3 na půdě Frýdku-Místku v úvodním vystoupení nového kalendářního roku.

Tenhle propadák poslal vékáčko na úplné dno průběžného pořadí extraligy – a ještě nešlo o vrchol zmaru. Tím se stalo šokující vypadnutí ve čtvrtfinále Českého poháru s podceňovaným Šternberkem (1:3). Nic nepomohla výhoda vlastního hřiště, místo očekávaného postupu do závěrečného turnaje Final Four zavládl obrovský smutek. „Všichni jsme hluboce zklamaní, nechali jsme si utéct velkou šanci. Stačilo vyhrát jediné utkání, navíc na vlastním hřišti proti přijatelnému soupeři. Bohužel se ukázalo, že dosavadní horší výkony v tomto ročníku mají své opodstatnění. Trápíme se celou sezónu hlavně slabým útokem, nedokážeme využívat ani velké náskoky a vlastními chybami opakovaně ztrácíme dobře rozjeté sety. Čímž nechci snižovat dnešní výkon Sokola, vítězství si zasloužil,“ soukal ze sebe rozčarovaný lodivod Petráš.

KONEC ZÁKLADNÍ ČÁSTI: zlepšení a konečně víc výher než proher

Tým, na jehož lavičku se pro vyburcování atmosféry vrátil legendární trenér a momentálně sportovní ředitel Miroslav Čada v roli motivátora, byl na hraně celoročního selhání. Naštěstí se v nejkritičtějším momentu zvedl, zabral a den po šternberské facce dokázal zdolat Frýdek-Místek 3:1. Poté sice následovaly porážky 0:3 na pražském Olympu i na palubovce brněnských Šelem, ale prostějovské herní zlepšování se v závěru dlouhodobé fáze UNIQA extraligy podařilo přetavit do dvou stěžejních vítězství 3:0 nad osudovým Šternberkem i v Přerově. Tím se nekonala dlouho reálná hrozba neúčasti v play-off. A upevněné obsazení sedmého postu znamenalo minimum, na co bylo nutné v převážně utrápeném ročníku dosáhnout.

„Určitě jsme měly bojovat o lepší umístění, ale zároveň jsme se dlouho v tabulce pohybovaly hodně dole a klidně jsme tak mohly skončit ještě níž. Naštěstí se v závěru podařilo přehrát družstva z vyrovnaného spodku soutěže a tím potvrdit, že nejhůř na tu sedmou pozici patříme. Pokud nepočítám nejsilnější čtyřku, tak na pátou Ostravu a hlavně šesté KP Brno jsme teoreticky mohly mít, jenže tamní holky hrály mnohem líp než my a zaslouženě se umístily o spoustu bodů před námi. Sezónu tak zatím musíme hodnotit jako nevydařenou. Teď nás čeká play-off, v jehož čtvrtfinále musíme bojovat, rvát se o každý bod, nic nevzdávat. A chtít tenhle divný ročník zakončit se ctí. Moc toužím aspoň po jednom vítězství nad Olympem,“ svěřovalo se libero Adéla Stavinohová před vrcholem.

PLAY-OFF: smutná tečka bez jediného skalpu oslabeného PVK

Symbolickou derniéru žen VK na sklonku klopýtavé sezóny obstaralo 1. kolo vyřazovací části nejvyšší národní soutěže. Během čtvrtfinálové série proti výrazně oslabenému ansámblu z české metropole se totiž otevřela nečekaná možnost usilovat o minimálně jeden dílčí triumf a bez přehánění také o senzační, původně nemyslitelný průnik do semifinále. Pražanky totiž zasáhl koronavirus, postupně jim ze základní sestavy vypadly čtyři hráčské opory a outsider mohl rázem směle pomýšlet na postupovou radost. Jenže místo ní všechno dopadlo znovu špatně. Vstupní duel si ještě skoro kompletní Olymp pohlídal bez větších problémů 3:0, druhé střetnutí už bez dvou tahounek vydřel v hale Sportcentra DDM těsně 3:2. A napotřetí překonal kritickou personální situaci dalším obratem, tentokrát z 0:1 na 3:1. Dramatické koncovky, nezvládajícím Hanačkám zbyly jen oči pro pláč.

„Mohli jsme a měli vyhrát už v pondělním druhém utkání doma, natož o tři dny později venku. Ve čtvrtek byl totiž Olymp oslabený ještě mnohem víc než předtím, kromě výborné nahrávačky Lucie Smutné a kapitánky Pavlíny Šimáňové mu scházely ještě další blokařka ze základu Barbora Purchartová plus velmi kvalitní smečařka Eva Hodanová. Hráčky, které naskočily místo nich, samozřejmě nejsou špatné, ale tři z nich ještě nemají ani dvacet let a oslabení to bylo pro soupeře značné. My jsme toho měli jednoznačně využít, minimálně ve třetím vzájemném zápasu v Praze zvítězit. Proč to nevyšlo? Rozhodovalo víc různých faktorů. Především naše neschopnost udržet dobrý výkon z prvního setu čtvrtečního utkání, kdy jsme zaslouženě dominovali. V dalším průběhu se bohužel projevila naše největší slabina z celé této sezóny: že nejsme silní v hlavách. Skutečně kvalitní tým by při natolik příznivém vývoji nepustil citelně oslabeného soupeře vůbec nahoru, nechal by ho až do konce pod sebou. My jsme místo toho sami začali zbytečně chybovat, což se v tomhle ročníku neustále opakovalo,“ uzavřel kormidelník Luboš Petráš zklamaně.