Loni bylo vinou celosvětové covidové paniky všechno jinak, ale za normálních či aspoň normálnějších okolností mám květen a červen z volejbalového hlediska moc rád. Na klubové bázi už vládne po skončení sezóny zápasový klid bez předchozích nervů, může se rekapitulovat i plánovat další ročník. A lákavé mače ke sledování přitom obstarávají národní výběry, kterým lze tím víc fandit, pokud jsou jejich součástí prostějovské hráčky.
Je pravda, že v úspěšnější minulosti VK, kdy jeho sestavu tvořilo víc špičkových plejerek včetně zahraničních hvězd, měly reprezentační akce pro místní fanoušky volejbalu ještě mnohem větší náboj než teď. Zástupkyně vékáčka patřily do řady různých nároďáků, měly v nich stěžejní role a předváděly parádní výkony. Nyní je situace z daného hlediska mnohem skromnější, přesto však příjemné pocity z mačkání palců u televizní obrazovky (počítačového monitoru, chytrého telefonu) zůstávají.
Letos mohou hanáčtí příznivci na dálku podporovat dvě „svá“ želízka: smečařku Karolínu Fričovou s družstvem Slovenska a nahrávačku Simonu Bajusz s týmem České republiky. Současný kolektiv ČR navíc táhnou bývalé opory Prostějova ze zlaté éry Andrea Kossányiová a Veronika Trnková, což přání úspěšných výsledků holkám ještě zvyšuje. A radosti nám zatím přinášejí více než dost.
Oba mančafty bývalé státní federace postoupily z kvalifikace na letošní mistrovství Evropy, Češky navíc pronikly ze základní skupiny European Golden League do závěrečného Final Four v Bulharsku. Následně je pak čeká zkraje července Challenger Cup na chorvatské půdě a repre vrcholem se následně stane ve druhé polovině srpna zmíněný kontinentální šampionát pořádaný hned čtyřmi zeměmi. Než se na podzim opět rozběhnou oddílové bitvy, hodlám si tyhle národní vrcholy pod vysokou sítí maximálně užít. Vy také?
