Co dělá prezident? Zastupuje navenek náš stát, je nejvyšším velitelem armády, jmenuje vládu, soudce, podepisuje zákony… A umíme vyjmenovat všechny muže, kteří zastávali tento post, bez ohledu na to kolikrát? Byli to Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Emil Hácha, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Gustáv Husák, Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman.

Kdo přijde po nich? A budeme s ním spokojení? To ukáže čas. Tento národ dávno přestal věřit na blanické rytíře, ale stále vzhlíží ke Karlu IV., nejvýznamnější osobnosti českých dějin. Proč zmiňujeme právě tohoto panovníkova? Čím vším proslul? Kromě státnosti, víry, zbožnosti a odvahy i nemalou moudrostí a politicko-diplomatickou prozíravostí, rovněž mimořádným vkusem, včetně úžasného pochopení pro stavební vzepětí… Otce vlasti tedy má cenu si připomínat i dnes. A tak několik dnů před volbou prezidenta republiky, jemuž by také slušely výše uvedené schopnosti, přinášíme malý výňatek ze souboru praktických návodů určených pro život lidem mocným i prostým, a sice díla Morality Karla IV., které sám sepsal. Posuďte sami, jak platné a aktuální jsou jeho myšlenky i po tolika stoletích.

  • Jak dobře je lidu, jehož král dokáže věci jasně posoudit, umí se rozhodnout a zná, co má znát. A jak špatně je lidu, když králi něco z toho chybí.
  • Zdravé tělo je velké bohatství a spokojené srdce velká radost.
  • Poslušnost z lásky je pevnější než poslušnost z nadvlády a strachu.
  • Zdravější je mlčet než mluvit s hlupákem a vyhledat samotu než se spolčit se zlými lidmi.
  • Když je král zločinec, je lépe tomu, kdo se s ním nestýká, než tomu, kdo u něj má významné postavení.
  • Lépe je stýkat se s moudrým chudákem než s bohatým hlupákem.
  • Prostřednictvím moudrosti lze dojít pokory, dobré vůle, zbožnosti a vyhnout se hříchům.
  • Jak dobré a užitečné je činit dobře těm, kdo si to zaslouží, a jak špatné a bez užitku těm, kdo nikoli. Kdo tohle dělá, mrhá svým úsilím. Kdo činí dobře těm, kteří si to nezaslouží, dopadne jako déšť na písku. Zmizí v něm beze stopy.
  • Člověka se nesluší posuzovat podle řečí, ale podle činů. Řeči totiž většinou projdou bez následků, zatímco po činech přichází prospěch nebo újma.
  • Když se almužna předá ubožákovi, jenž ji potřebuje, je očividně prospěšná. Lék také uzdravuje, pokud se vhodně podá nemocnému. Ovšem poskytnout almužnu nepotřebnému je jako podat nemocnému nevhodný lék.
  • Kdo se drží daleko od hlupáků, drží se daleko od špíny a nechává svůj zrak i sluch, aby si od ní odpočaly.