Není to sice úplně žhavá novinka, ale vypadá to, že spojování různých stran a hnutí v jedinou volební koalici nabývá na intenzitě a jako takové bude novým předvolebním trendem u vícero politických subjektů. Letos na společné koalici například ve volbách do Zastupitelstva Olomouckého kraje vydělali Piráti a Starostové, úplně stejně si pak volební zisk pochvaluje koalice Spojenci pro Olomoucký kraj, která těžila ze spojení KDU-ČSL, TOP 09, Zelených a hnutí ProOlomouc. A jak už je nyní známo, na světě je slib další koalice pro parlamentní volby v příštím roce, kdy se chce v jedinou koalici spojit ODS, KDU-ČSL a TOP 09. A Babišovo hnutí ANO 2011 chtějí na podzim 2021 porazit i Piráti společně se Starosty.

Na toto téma položil Večerník v uplynulých dnech jednotnou otázku prostějovským i krajským politikům

 

OTÁZKA

Je podle vás spojování politických stran a hnutí v nejrůznější koalice před volbami návodem, jak si zajistit vyšší volební zisk? Je sestavování koalic novým trendem na české politické scéně?

LADISLAV OKLEŠTĚK

ANO 2011, bývalý hejtman Olomouckého kraje, poslanec parlamentu

„Spojování menších politických stran a hnutí je logický krok, protože tyto strany samy jinak nemají velkou šanci na úspěch. Jen si nejsem jistý, zda touha po volebním zisku stačí na to, aby tyto různorodé slepence pak dokázaly dobře pečovat o město, kraj nebo o stát. Přeci jen jde často o mišmaš mnoha malých stran od levice po pravici, od konzervativců po levičáky, přičemž jejich programové zájmy se příliš neprotínají.“

 

JOSEF SUCHÁNEK

Piráti a Starostové, nový hejtman Olomouckého kraje

„Sestavování koalic není na naší politické scéně nic nového, a to na všech úrovních – obec, kraj, stát. V posledních letech to bylo patrnější díky vzestupu dnes již chřadnoucího hegemona, hnutí premiéra ČR. V Olomouckém kraji byl již v roce 2000 zvolen prvním hejtmanem Jan Březina za Čtyřkoalici. Spojování se v předvolební koalice je ukázkou toho, že jsou mnozí politici schopni spolu mluvit a nehádat se, což je pro fungování našeho státu (krajů, obcí) a institucí velmi důležité. Vít Rakušan si například skvěle rozumí s Ivanem Bartošem. Současný volební systém do Poslanecké sněmovny je navíc neblahým pozůstatkem opoziční smlouvy a jasně znevýhodňuje menší strany. To ve svém disentním stanovisku potvrdili i ústavní soudci. Menší strany tak musejí na jeden mandát získat téměř dvojnásobek hlasů než strany větší. Je jedno, komu zrovna fandíme, tohle přece není spravedlivé. Snaha o vytváření předvolebních koalic je tak z mého pohledu zcela logickým krokem.“

 

FRANTIŠEK JURA

ANO 2011, primátor statutárního města Prostějova

„Popravdě řečeno, ve vytváření složitých předvolebních koalic příliš nevěřím. Kandidátka by měla mít vždy jasný program a jasného lídra. Pokud jsou na ní zástupci tří nebo někdy dokonce čtyř subjektů, těžko mohou voličům nabídnout potřebnou srozumitelnost. Poslední desetiletí nám navíc ukázala, že podobné slepence se často rozpadají buď těsně před volbami, nebo se jejich příslušníci zásadně názorově rozejdou brzy po volbách. Myslím, že to není ani dobrý signál pro voliče, protože takovým stranám evidentně chybí odvaha jít do voleb samostatně a tuší, že samy by nic nedokázaly.“

 

 

PETR SOKOL

politolog, předseda oblastního sdružení ODS Prostějov

„Ano, a je to tak dobře. Nepotřebujeme ve Sněmovně devět rozdrobených stran. Dlouhodobě jsem jako politik i odborník na politické systémy zastáncem systému dvou stran – jedné pravicové a jedné levicové, protože takový systém je pro voliče srozumitelnější a nevede k širokým povolebním koalicím, v nichž na sebe koaliční strany mohou vzájemně svádět různé neúspěchy a neplnění svých předvolebních slibů. Vámi zmiňované předvolební spojování stran bude naopak znamenat, že v parlamentu bude méně subjektů a situace bude bližší mému oblíbenému systému dvou stran. Poslední krajské volby navíc ukázaly, že voliči spojení stran podobné orientace velmi podporují a dávají jim mnohdy přednost před samostatně kandidujícími stranami. Zjednodušení české politiky vytvořením předvolebních spojenectví podobných stran se proto opravdu nyní může stát novým a úspěšným trendem.“

 

JAROSLAV ŠLAMBOR

KSČM, prostějovský zastupitel

„Určitě ano! Mám za to, že dnes je již nepochybně jasno v tom, zda je pro opozici vhodné se spojovat do volebních bloků. Právě proběhlé krajské volby to jasně prokázaly, i když jsou z řady důvodů značně specifické a přenášet zkušenosti vedoucí ke kýženému výsledku (podíl na moci) například na volby parlamentní, dost dobře nejde, resp. nepůjde. Diskutuje se živě o tom, že tento způsob, kdy se prakticky většina opozičních subjektů spojí proti vítězi (de jure) voleb, není fér. No ona politika není z vlastní podstaty zrovna etalonem férovosti a toto morální hledisko je tak v praktické rovině sporné, bohužel. Příkladů z naší polistopadové vrcholné politické scény je v tomto ohledu nepřeberné množství. Řeknu to natvrdo. Základní politický instinkt, chcete-li taktika politického boje, velí odstavit, pokud je k tomu příležitost, hegemona od reálné moci. Navíc případnou spoluprací před rozhodujícími parlamentními volbami jej posilovat, nedává příliš velký smysl. Zdůrazňuji, že jde o boj o moc, vliv, peníze, sociální status, atd. Jinak řečeno, v sázce je lukrativní jackpot a tak se musí morálka přikrčit, nebo zastřít slovy o nenahraditelnosti subjektu pro budování obecného blaha… Vítěze se nikdo příliš neptá, vítězství je, jak je dobře známo, hodnotou samo o sobě. Nelze pominout zásadní fakt, který ‚tvorbu‘ účelových koalic pomohl iniciovat a umožnil realizovat. Bez sjednocující ‚antibabišovské ideje‘, by nebylo možné hnutí ANO Andreje Babiše ze hry vyšachovat. Na krajské úrovni se tedy povedlo bitvu s ‚ANO/Babišem‘ vítězoslavě vyhrát a poslat favorita ve většině krajů do opozičních lavic. Vypadá to, že nás konečně čekají rajské časy – stačí přeci proměnit volební sliby v činy. Což ovšem bývá dost často problém. Domnívám se také, že ony koaliční ‚projekty‘ mají po vyhrané bitvě svá skrytá, významná úskalí, jako např. nenaplněné osobní ambice těch, kteří si v uskupeních nárokují podíl v řídicích orgánech samosprávy. (A to již nemluvím o personální ‚chudobě‘ v podobě zkušených politiků). Osobně jsem také velmi zvědav, jak se dnešní krajští koaliční partneři vyrovnají s nesmiřitelností volebního boje o parlament, kde platí jiná pravidla. Není bezvýznamné, že koaliční přístup také de facto poslal do bezvýznamnosti to, čemu se říká ‚volební program‘, ale i výsledky vládnutí v předchozím období (čest výjimkám). Je rovněž víc než tristní, že mnohým voličům i médiím stačí naprosté banality ke glorifikaci (ale i dehonestaci) prakticky kohokoliv.  Kompilace čtyř, ale i třeba pěti subjektů vzniknuvších z různých pohnutek bude programově roztříštěná a nestabilní, byť sám podíl na moci a benefitech z ní vyplývající má zajisté vysokou stmelující hodnotu a bude bezpochyby fungovat. Dalo by se k danému tématu pokračovat ještě dlouho. Ke druhé časti otázky již jen krátce. Nejde o žádný nový trend. To jen si opoziční politici na vlastní kůži ověřili, že individualismus postavený na ostré konkurenci má své limity, a zvolili vynucenou, účelovou spolupráci k dosažení vytýčeného cíle. Uvedli do praxe, co je dávno známo, něco na způsob ‚Opozičníci všech stran a hnutí, spojte se!‘“

 

 

JAN NAVRÁTIL

Změna pro Prostějov, prostějovský zastupitel

„Omlouvám se, já se ankety tentokrát raději ani nezúčastním, politikaření totiž nerozumím.“

 

 

JIŘÍ POSPÍŠIL

PéVéčko, první náměstek primátora Prostějova

„Samozřejmě je to cesta, jak získat více hlasů ve volbách. Většinou účelově koalice vytvářejí strany a hnutí, které se obávají, že nepřekročí pětiprocentní hranici ke vstupu do zastupitelstev nebo do parlamentu. Ale je nutné říci, že koalice se tvořily i v minulosti, nebral bych to jako něco vyloženě nového.“

 

 

ALENA RAŠKOVÁ

ČSSD, náměstkyně primátora Prostějova

„Ano, určitě je sestavování koalic novým a stále více užívaným trendem. Klasické politické strany občany zklamaly, lidé věří spíše různým uskupením, a tedy se dá předpokládat i spojování stran a nestraníků na jednu kandidátku či spojení více politických uskupení na jednu kandidátku. Nejsem si jista, zda se takto zvýší volební zisk. Velmi záleží na souhře názorů, a čím více stran či uskupení je v koalici, tím hůř se hledá názorová shoda.“