Krajské volby patří v České republice tradičně k těm méně sledovaným. Alespoň voliči. Účast u uren je obvykle nízká, a když snad přesáhne výrazněji 40 procent, je pomalu důvod k oslavám. Přitom kraje rozhodují o tom, jak se naloží s poměrně velkým objemem finančních prostředků, navíc ovlivňují kvalitu veřejné dopravy, školství, zdravotnictví, pod kraje patří řada nemocnic i kulturních institucí.
Už jen z těchto důvodů je pro mě osobně trochu záhadou, proč dění v krajích zůstává pro mnoho lidí nezajímavé. V Olomouckém kraji je tomu tak také, snad až na pár výjimek. Nemálo se řešil například severovýchodní obchvat Olomouce, takzvaná tangenta, stejně tak zastavění úrodných polí u Hněvotína nebo podpora venkovských obchodů. Kromě toho se kraj výrazně dotkl dění ve městě třeba také tím, že přispěl ke vzniku haly Národního sportovního centra nebo k budování hokejových šaten. A koneckonců je investorem nejdůležitější dopravní stavby Prostějova za poslední léta, tedy severního obchvatu.
Přesto však krátce po volbách, když jsou funkce rozdané a koalice vyřešené, zájem znovu opadá. Což je velká škoda. Je letos tedy šance, že bude něco jinak? Takto brzy po volbách se na to těžko odpovídá, přesto věřím, že může nastat změna. Piráti spolu se STAN jsou strany, které hojně referují o své činnosti v regionech na sociálních sítích, totéž platí o lidoveckém Marianu Jurečkovi. Je tak dost možné, že své kroky – ať už pozitivní, neutrální nebo i ty kontroverzní – nebudou mít problém sdílet široké veřejnosti. A vtáhnout ji do dění. Zejména to platí o mladší a střední generaci.
Ovšem otázky, jak vedení kraje bude vypadat, které priority dokáže vyřešit a jak bude spravovat krajský rozpočet, zůstávají. Stejně jako spousta práce – podpora školství, odpadové hospodářství, posílení chudších regionů či průhlednější hospodaření.
Dost bylo řečí, doba hájení pro krajské vedení začala. Takže do práce. Ať před komunálními volbami víme, co se povedlo a co ne...
