Tohle zaslouží obrovské uznání! Zatímco čím dál víc z nás není schopno udělat pár kroků a všude jezdí autem, najdou se tací, kteří si bez pravidelného a přirozeného pohybu nedokáží svůj život představit. I mezi nimi nepochybně vynikají manželé Jana (54) a Zdeněk (71) Balcaříkovi.
Ostatně na to mají už i „lejstro“. Nedávno jim totiž dorazil oficiální certifikát o tom, že se stali českými rekordmany v manželské turistice. Během roku 2021 společně ušli neuvěřitelných 6 419 kilometrů, což dělá průměrně 17,6 kilometru denně. Dle podmínek Agentury Dobrý den z Pelhřimova, která vznik nevídaného rekordu dozorovala, museli na túru vycházet každý den a vše pečlivě dokumentovat.
Manželé Balcaříkovi jsou všeobecně známí jako zapálení turisté. Coby členové nevšedně aktivního Klubu českých turistů ze Smržic stojí mimo jiné za pořádáním Smržického vandru stejně jako celé řady dalších oblíbených akcí. Sami však pěšky pravidelně vyráží nejen do okolí Smržic, ale opravdu do všech koutů naší vlasti. Už v roce 2020 společně našlapali neuvěřitelných 2 435 kilometrů. Tím to ovšem rozhodně neskončilo.
„Moje manželka má v prosinci narozeniny. Při této příležitosti jsem jí předloni koupil Českou knihu rekordů, která je plná nejrůznějších zajímavostí. Napadlo mě, že by nebylo špatné, kdyby se v ní psalo i o nás. Tak jsem zpracoval historii našeho vztahu a vytvořil dvě stránky pojmenované ‚Manželská turistika‘. Ty jsem vytiskl na speciální papír, stejný jako byl použitý v knize, a nechal je dovázat do publikace. Jana z toho byla velmi překvapená a nadšená,“ popsal vskutku originální dárek Zdeněk Balcařík.
Cesta od snu k realitě
Manželé se během pár dní shodli na tom, že by se do knihy rádi dostali i oficiální cestou. Na to konto kontaktovali Agenturu Dobrý den z Pelhřimova, která registruje české rekordy v nejrůznějších oblastech lidské činnosti. Během pár dní jim přišla odpověď, že se mohou pustit do akce.
„Stanovili si ale dost tvrdé podmínky. Museli jsme chodit každý den, což nás docela zaskočilo. Ze začátku to bylo v pohodě, v zimě bylo vše zavřené, a tak s časem nebyl problém. Jenže hlavně v létě, kdy začala spousta práce na zahradě a rozběhla se rekonstrukce našeho domu, to občas bylo opravdu na sílu. Jakmile jsme však měli polovinu roku za sebou, řekli jsme si, že to prostě musíme dokončit, že se taková příležitost už nemusí nikdy opakovat,“ ohlédl se nelehkými prvopočátky i dalším průběhem Zdeněk Balcařík.
Smržický anděl jako z nouze ctnost
Pro případ největší nouze pro sebe manželé objevili trasu okrajovými ulicemi Smržic, která měřila „pouhých“ pět kilometrů. „Když jsme ji zavedli do map, objevil se obrys anděla, který se stal naší záchranou. Ostatně právě na této trase jsme vše zakončili během obecní akce ‚Silvestrovské šlapáček‘, konané poslední den v roce,“ upřesnil Balcařík.
Nejčastějším místem, kam mířily kroky obou manželů, byl „hanácký Mont Blanc“. „Každou středu jsme od našeho domu chodili na Velký Kosíř, občas také na čas. Těch šest kilometrů jsme dokázali ujít i za rekordních čtyřiapadesát minut. Ale jinak jsme obvykle volili spíše pomalejší chůzi, abychom si při ní mohli povídat třeba o tom, co vše zajímavého kolem sebe vidíme. To je totiž zásadní výhoda chůze proti výletům na kolech. Během nich totiž spolu lidé moc mluvit nemohou,“ srovnal smržický nadšenec.
Nejdelší trasa jejich jednodenního pochodu měřila 53 km a zavedla je na zámek Konopiště. Kromě Kosíře při svých túrách zdolali také nejvyšší vrcholy Čech, Moravy a Slezska – Sněžku, Praděd i Lysou horu. Během roku se jim podařilo zdolat převýšení neuvěřitelných 67 322 metrů.
Hádkám předcházeli
Kdo je občas zahlédl, jak prochází kolem, mohl si všimnout, že letití manželé spolu obvykle chodili skutečně „ruku v ruce“. Stihli se někdy vůbec pohádat? „Minimálně. Spory, které byly, se však netýkaly našich výletů, ale náročné přestavby domu. Možná, kdybychom byli doma, hádali bychom se ještě více, takhle bylo dobré občas ‚vypadnout‘. Navíc jsme stanovili pravidlo, že v první polovině naší trasy se o tom, co se děje doma, nesmělo mluvit. To abychom si víc užili přírody, než mysleli na nesmysly,“ reagoval Zdeněk Balcařík.
Cestu si oba někdy zpříjemňovali poslechem hudby z mobilu. „Naší nejoblíbenější písničkou se stala ta od Marka Ztraceného ´Naše cesty´, jejíž text se k tomu našemu každodennímu šlapání náramně hodil. Při nějakém nekonečném stoupání nám zas pomáhala písnička ‚Turistická‘ od hanácké kapely Stracené ráj. Při té jsme ten kopec vyběhli jako nic,“ usmíval se zapálený turista.
365 map
Agentura Dobrý den z Pelhřimova si rovněž stanovila, že každou procházku bylo nezbytné pečlivě evidovat a poslat z ní mapu i s fotkami. „Díky naší aplikaci Sports Tracker byla pro nás radost malovat takové obrázky vlastníma nohama a moc nás to bavilo. Vyrobit jich 365 však nebylo úplně jednoduché. Ještěže mým koníčkem je odjakživa také statistika, takže dokumentovat naše šlapání mě docela bavilo.“
Chodí spolu stále
Celkově se dá říci, že celé dobrodružství s českým rekordem zabralo oběma manželům neuvěřitelné množství času. A to Jana přitom všem stále chodila do práce. Zdeněk, ač je v důchodu, kromě organizování akcí se také okrajově zapojoval do fungování rodinné firmy. „Každopádně pozitivní bylo zlepšení fyzičky a spousta společně stráveného času při poznávání zajímavých míst naší republiky. Pozoruhodný je i fakt, že jsme po celý koronavirový rok dokázali zůstat zdraví. Jsme přesvědčeni, že je to právě díky pravidelnému pohybu na čerstvém vzduchu,“ upozornil Zdeněk Balcařík, který s manželkou na pěší túry vyráží stále. „Těší nás sice, že to máme za sebou, nicméně chodíme pořád velmi rádi, ale teď už to naštěstí nemusí být každý den,“ shodli se na závěr oba manželé.
