Další měsíc ve funkci má za sebou Jitka Chalánková (na snímku), senátorka za Prostějovsko, Tovačovsko a Kojetínsko. Při našem tradičním ohlédnutí jsme se zajímali nejen o provoz Senátu České republiky a probírané zákony, ale dotkli jsme se i kauzy kolem České televize. Regionální vyslankyně prokázala notný přehled, o kterém se můžete přesvědčit v exkluzivním rozhovoru. 

 * Paní senátorko, jaké jsou aktuality ze Senátu?

„Myslím, že všichni vnímáme těžkou situaci ohledně řešení koronavirové pandemie. Je nesmírně obtížné nalézt rovnováhu mezi opatřeními, která by měla zabránit dalšímu nárůstu nemocných, a mezi doslova ochromením hospodářství. Zaměstnavatelé a živnostníci jsou hybnou silou a jedinými, kdo tvoří zdroje, které se dále mohou využít například i v péči o nemocné. Stát žádné vlastní peníze nemá. V nouzovém stavu je navíc pravidlem, že dochází více či méně k omezování základních lidských práv. A to je třeba velmi pečlivě vyhodnocovat, aby vláda nepodlehla pokušení a třeba neúmyslně prodlužovala nouzový stav stále znovu, až se stane trvalým.“

* Uspěla jste v této době při projednávání zákonů?

„Tak docela náhodou jsem objevila – věřím, že neúmyslnou – chybu v zákoně o prokazování plnění kvalifikačních předpokladů pro účely pracovněprávních vztahů v období epidemie koronaviru. Ze zmírnění podmínek vypadli strojvedoucí, což by mohlo mít okamžité dopady na železniční dopravu. To se mi podařilo opravit a věřím, že poslanci opravu též schválí.“

* Co bylo dalšího na programu?

„Dále jsme projednávali vládní návrh o změně zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tato novela měla umožnit přímé úhrady distributorům, kteří distribuují antigenní testy na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2. Navrhovaný zákon lze považovat za zcela nadbytečný, současný systém je plně funkční a moment konkurence může mít tím pádem i příznivé ekonomické důsledky. Navíc hrozí značné vyčerpání peněz ze zdravotních pojišťoven. Senát vládní návrh zamítl a zákon se tak vrací zpět k projednání do Poslanecké sněmovny.“

* V posledních dnech se hodně diskutuje o situaci v České televizi. Řeknete nám o tom něco bližšího?

„Velmi ráda. Na úvod si myslím, že je dobré si přečíst Zákon č. 483/ 1991. Sb. o České televizi. Také jsem v tomto duchu vystoupila na plénu Senátu. Česká televize má dbát o poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Netvrdím, že tak nečiní, ale považuji za užitečné si toto poslání připomínat. Myslím, že zájmem samé České televize je maximální transparentnost nakládání s penězi občanů, kteří ji platí. Tedy uveřejňovat plnohodnotné smlouvy, podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu a také ukončit existenci Fondu koncesionářských poplatků i účetnictví kompletně uzavírat vždy k 31. prosinci, jak je jinde obvyklé. Rada České televize uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize. K pravomocem této Rady patří zřizování Dozorčí komise, prosím neplést si s kompetencemi dozorčích rad obchodních společností!“

* Zkuste vysvětlit, co je tedy jejím posláním a co se vlastně stalo...

„Dozorčí komise je poradním orgánem Rady a je povinna upozorňovat na zjištěné nedostatky a předkládat návrhy na jejich odstranění. Má pět členů, kteří jsou voleni a odvoláváni Radou. Na jednání Rady 11. listopadu počtem deseti členů ze třinácti tuto Dozorčí komisi odvolala. Můžeme si zjistit, do jaké situace se Rada dostala například kvůli pozemkům pod studiem Televize Ostrava. Radě byl předložen ke schválení nákup těchto pozemků, což ale ze zákona učinit nesmí. Byla to evidentně past! Naštěstí si to členové zavčas uvědomili, v jaké situaci se nacházejí a nákup pozemků pouze vzali svým hlasováním na vědomí na dalším zasedání Rady tak, jak ukládá zákon. Pokud se kdokoliv domnívá, že došlo k protiprávnímu jednání, nezbývá mu jistě nic jiného než se obrátit na nezávislý soud. Nátlak v podobě různých usnesení či vyjádření politiků nelze nazvat jinak než útok na nezávislost České televize. A v neposlední řadě podotýkám, že si v dnešní době lidé informace hledají různě, již nejsou odkázáni samozřejmě jen na Českou televizi. Nicméně rozpočet České televize činí bezmála sedm miliard ročně za podmínek, které jsem již uvedla. A využití takového množství peněz si bezpochyby zaslouží řádnou a pečlivou kontrolu. Nechci ani věřit, že by s tím někdo mohl mít problém.“