S novým tipem vandalismu se setkává řada míst v České republice. A ta souvisí s válkou na Ukrajině. Řada institucí dává na vědomí svou solidaritu s napadenou zemí vyvěšením ukrajinské vlajky. Ne každý obyvatel ze mě je však tímto krokem potěšený. A najdou se i tací, kteří se vůči ní dopouštějí vandalismu. Už několikrát se s tím setkali také v prostějovském muzeu. „Neznámí návštěvníci nám několikrát modrožlutou vlajku sundali a odložili na zem.
Jednou s ní někdo dokonce utekl do Zlaté brány, kde byl zadržen Policií ČR,“ uvádí muzeum v obsáhlé zprávě. Minulou středu ukrajinská vlajka zmizela beze stopy. „Ze zaměstnanců si nikdo ničeho nevšiml. Nechali jsme si od firmy, která má na starosti náš kamerový systém vyhledat záznam. Odpoledne se v inkriminované době zdržovaly na lodžii čtyři osoby. Dva muži opření o její zábradlí hned vedle ukrajinské vlajky a pár mladých lidí. Po schodech nahoru vystoupal muž v modrém tričku a slunečních brýlích a před zraky přítomných vlajku vyňal ze žerdi, zlomil o koleno a s poničeným předmětem odešel. Skupinka čtyř osob tomu přihlížela, někdo z nich si odcházejícího vyfotil na mobil. A nestalo se nic, nikdo z nich incident službě na recepci nenahlásil, nikdo proti takovému jednání nezasáhl… Kamerové záznamy jsme předali Policii ČR, která celou záležitost prošetřuje,“ uvádí zpráva z muzea. V ní ředitelka muzea Veronika Hrbáčková nejen popisuje události, ale zároveň odsuzuje tyto činy i myšlení, které k nim vede. „Nemohu pochopit xenofobní myšlení některých spoluobčanů v Prostějově, možná paradoxně v 80. roce výročí transportů prostějovských Židů do Terezína. Zatímco ukrajinská vlajka v klidu visí na ostatních muzejních institucích nejen v Olomouckém kraji, v Prostějově se vyskytuje vandalismus v podobě hanobení vlajky jiného státu. Kdo obavám o morální kredit všech aktérů výše popsaného nerozumí nebo je snad považuje za banální, ať navštíví naši novou výstavu s názvem Návrat domů nežádoucí… v budově Špalíčku. Dobové plakáty nenávistně namířené proti židovským spoluobčanům a známá fakta, jak to skončilo, jsou bolestnou paralelou mezi minulostí a přítomností,“ vzkazuje vedení muzea veřejnosti.
