Opravdu se nejedná o typického recidivistu. Přesto s lidmi, kteří opakovaně končí za mřížemi, má servisní technik a amatérský archeolog Radomil Kubiš společné to, že je skálopevně přesvědčen o tom, že prostě „nemůže jinak“. A tak na první pohled zcela bezúhonný otec tří dětí s bohulibými zájmy znovu a znovu končí před soudem. Naposledy se tak stalo minulé úterý 4. října. Ze soudní síně odcházel s pokutou 70 000 korun. Důvodem byl fakt, že neustále řídí bez řidičského oprávnění...

Do tohoto muže byste asi nikdy neřekli, že má ve svém trestním rejstříku už osm záznamů. Jisté přitom je, že v dohledné době tam devětatřicetiletému muži přibyde další. Přitom kromě dvou jsou všechny za to, že řídil bez řidičáku. O tom, proč o něj před lety přišel, nechtěl Radomil Kubiš hovořit. Jisté je, že se už osm let zbytečně potýká se zákazy, kterým jen tak nebude konec.

Kubiše zastavili policisté naposledy jedno červencové ráno v Mořicích. V tu chvíli mířil ze svého domova v Počenicích na právě probíhající archeologický průzkum u Němčic nad Hanou. Zde servisní technik, jehož celoživotním koníčkem je historie, pomáhal coby brigádník. Problém byl v tom, že neměl řidičský průkaz. Policistům tento jinak velmi výmluvný muž v rámci své „taktiky“ nejenže k celé věci nic neřekl, zároveň odmítl podepsat sdělení o obvinění. To mu přirozeně k ničemu nebylo, a tak skončil před soudem.

Musí se nechat zaměstnat

Přestože obžalovaný dal v některých momentech hlavního líčení vyniknout své výřečnosti, racionální argument pro své jednání neobjevil. „Jsem natolik lehkovážný, že mě to v tu chvíli prostě netrkne. Nevím, jak se ze spirály neustálých zákazů dostat,“ hledal složitě odpověď Radomil Kubiš, který se následně pokusil soud přesvědčit, že coby OSVČ potřebuje řidičák nezbytně nutně ke své profesi. „Dříve jsem měl řidiče, ale to skončilo,“ zkusil se objasnit Kubiš. Hned vzápětí však sám připustil, že pokud by dojížděl do pravidelného zaměstnání, pak by se těmto problémům přece jen mohl vyhnout. „Uvažuji, že se budu muset na nějaký čas nechat zaměstnat,“ nastínil nakonec zcela logické řešení. 

Soud Radomila Kubiše odsoudil k dalšímu roku zákazu řízení, což byl vůbec nejnižší možný trest, který mohl ze zákona udělit. Na druhou stranu jej potrestal pokutou ve výši 70 000 korun. „V tomto případě již bylo zcela nasnadě uvažovat o nepodmíněném trestu. Všechno možné předtím totiž selhalo, ať již se jednalo o tresty podmíněné, peněžité, obecně prospěšných prací, či dokonce domácího vězení,“ připomněl důrazně obžalovanému soudce Petr Vrtěl, který jej přesto do vězení neposlal. „Přihlédl jsem k prohlášení viny, a nakonec se rozhodl kromě nezbytného zákazu řízení udělit také poměrně vysoký peněžitý trest. Je to však poslední varování, pokud obžalovanému budou zákazy řízení dál lhostejné, musí počítat s tím, že ve vězení skončí,“ uzavřel Vrtěl.

Rozsudek dosud není pravomocný, obžalovaný si ponechal lhůtu pro možnost odvolání.