Tuto osůbku nelze přehlédnout. Třiašedesátiletá Jana z Prostějova většinu života bydlela v Moravské ulici v Krasicích. Nyní už je více jak tři roky „na ulici“. Důvodem dle ní mají být trable se synem, který jí údajně dluží peníze za prodaný byt.

Na svého potomka čeká už více jak půl roku u vstupu do Potravin David ve Fanderlíkově ulici. Celé dny stojí na stejném místě, v noci tu i přespává. Přirozeně nemohla uniknout pozornosti místních, kteří Večerník na tento případ upozornili. Pokusili jsme se tedy o jejím životě dozvědět víc.

Na rozdíl od většiny bezdomovců paní Jana v lidech rozhodně nevzbuzuje odpor. Naopak. „Vidím ji stát před obchodem každý den. Na stejném místě prožila celou zimu. Je absolutně nekonfliktní, nevtíravá, milá. Všichni ji tu mají rádi. Jen nechápu, co se jí přihodilo, že skončila právě tady,“ upozornila nás jedna z našich čtenářek.

Večerník se tedy za paní vypravil přímo k obchodu ve Fanderlíkově ulici. Napoprvé jsme neuspěli, podruhé již ano.  „Je pravdou, že na tomhle místě stojím už asi půl roku. Také tu spím, zespodu jde teplo,“ dala nám nahlédnout do svého životního stylu paní Jana, přičemž ukazovala na mřížku, na níž byl umístěn stojan na kola.

Rodačka z Prostějova dle svých slov řadu let bydlela v Moravské ulici v Krasicích. „Svůj byt jsem prodala a peníze dala synovi, který s vnoučaty žije ve Smržicích. On mi nějaký čas přispíval na nájem na Joštově náměstí, ale pak toho nechal, takže jsem skončila na ulici. Teď tu na něj čekám, aby mi dal zbytek peněz. On dobře ví, kde jsem. Normálně pracuje a občas jezdí kolem,“ svěřila se paní Jana, která by podle svých slov jinam nešla. „Jsem tu ráda. Lidi mě tu znají, občas s někým pokecám, občas mi někdo něco dá,“ libovala si bezdomovkyně, které jsme se zeptali, zda má nějaký příjem. „Dřív jsem pracovala všude možně, naposledy jsem uklízela na zimáku. Teď už jsem v důchodu, ale pro peníze si na poštu nechodím, protože mě okradli a vzali mi tak i občanku,“ reagovala žena, jež by se ze všeho nejraději přestěhovala za přítelem do Hradce Králové. K tomu by však prý potřebovala získat peníze, které jí má syn dlužit…

Přestože paní Jana na otázky Večerníku odpovídala relativně přiléhavě, otázkou zůstává, nakolik se její výpovědi dá věřit. „Za všemi mými problémy stojí loutkaři, kteří manipulují se všemi lidmi na světě. Já je nikdy neviděla a ani nevím, proč to dělají, ale určitě existují...,“ zopakovala několikrát paní Jana. Toto její přesvědčení přitom i laikovi napovídalo, že by mohla trpět paranoidní poruchou osobnosti.

 

Příběh třiašedesátileté paní Jany, která už přes půl roku stojí na jediném místě před prodejnou potravin ve Fanderlíkově ulici, a s nímž čtenáře Večerník seznámil v minulém čísle, vyvolal celou řadu reakcí. Nejprve se ozval syn, který se cítil vyjádřením své matky dotčený a vyhrožoval podáním trestního oznámení na naši redakci. Zanedlouho po něm se prý nezávisle na sobě ozval také bývalý manžel, který s paní Janou prožil třicet let života. Zatímco syn nesebral odvahu, aby veřejně promluvil, jeho otec tak učinil, byť pod zárukou anonymity.

A hned v úvodu svého vyjádření se nejmenovaný chlapík ostře ohradil proti tvrzení paní Jany, že by s penězi za prodej jejich společného bytu disponoval jejich syn. „Exmanželka je nesvéprávná. O její peníze se stará sociálka, se kterou však bohužel odmítá spolupracovat,“ vyjádřil se exkluzivně pro Večerník muž, který si tedy nepřál být jmenován.

Podle něj napadla jeho bývalá žena vlastního syna zcela neoprávněně. „Ona trpí duševní poruchou, kvůli čemuž byla soudně zbavena svéprávnosti. To je důvod, proč nemá občanku. Má přiděleného opatrovníka a o peníze se jí stará Česká správa sociálního zabezpečení. Ta disponuje také penězi za náš byt, který jsme společně vlastnili v Krasicích. Ani jeden z našich synů s tím nemá absolutně nic společného, ti o její opatrovnictví ani nestáli. Ale vždy se jí snažili pomáhat, platili za ni dluhy i exekuce. K ničemu dobrému to prostě nevedlo,“ vyjádřil se muž, podle něhož za problémy jeho exmanželky stojí alkohol i to, že nikdy nebyla dlouhodobě zaměstnaná. „Na zimáku pracovala naposledy v roce 2004. Bylo to po dlouhé době její jediné zaměstnání, a i v něm měla problém vycházet s lidmi. Vydržela v něm pouze rok a půl. Po našem rozchodu žila s mužem, který bydlel ve Fanderlíkově ulici naproti potravin. Po jeho smrti však musela byt opustit. Zřejmě i proto nyní stojí tam, kde stojí,“ vysvětlil muž s tím, že pokud by třiašedesátiletá žena chtěla, tak má stále kde bydlet. „Patří jí polovina rodinného domu, který vlastní společně se sestrou. Jenže ona je tvrdohlavá a na své situaci nehodlá nic měnit,“ uzavřel muž.

Redakce Večerníku v průběhu týdne chtěla získat také vyjádření syna paní Jany, ten však o celé záležitosti odmítl oficiálně hovořit. Mimo „protokol“ však podtrhl slova svého otce a prozradil nám řadu dalších zajímavostí, které se budeme snažit v příštích dnech ověřit.