Jsou zloději, kteří si z krádeží nic nedělají, další se za ně stydí, ale najdou se i tací, kteří se prohlašují za oběti své vlastní nemoci. Právě na tuto kartu vsadil Michal Kandrač. Nyní čtyřiašedesátiletý muž byl za krádež poprvé odsouzen už v roce 1975. Tehdy mu bylo 16 roků. Následovaly mimo jiné tresty za vydírání či výtržnictví, ovšem po celý svůj život byl specialistou právě na krádeže.

Celkem byl odsouzen sedmatřicetikrát! Toto rekordní číslo by bylo nepochybně mnohem vyšší, pokud by drtivou většinu svého života nestrávil po věznicích. Po propuštění se na svobodě nikdy dlouho neohřál, záleželo obvykle pouze na tom, kdy jej někdo přistihl při další z jeho mnoha krádeží. Kolik mu jich prošlo, aniž by jej někdo „chytil za pačesy“, to už určitě nikdy nikdo nespočítá. Uplynulý týden stanul před Okresním soudem v Prostějově znovu.

Michal Kandrač pochází ze severní Moravy, a přestože se už začíná blížit důchodovému věku, nikdy v životě nepracoval a zřejmě už také nikdy pracovat nezačne. Naopak neustále kradl a trávil život ve vězení. Naposledy z něj byl propuštěn letos 5. února. Od té doby bydlel u své sestry v Pěnčíně v domě s výhledem na místní Nebeský rybník. Většinu času se však potuloval a bral, co viděl. Po nepovedené krádeži bot v Olomouci byl opět dopaden při další „akci“. Stalo se tak přesně 20. června hodinu před polednem. Za oběť si vyhlédl osmdesátiletého muže pohybujícího se jen s velkými obtížemi před prostějovskou poliklinikou v Trávnické ulici. Přistoupil těsně k němu a začal se jej vyptávat na cestu. Přitom mu z kapsy u kalhot vytáhl mobilní telefon. Celá loupež by mu zřejmě bez problému prošla, nebýt pohotového svědka, který vše zaznamenal a okamžitě zakročil. Na notorického zloděje, který se snažil všemožně vykrucovat, zavolal policisty. Netrvalo dlouho a Kandrač putoval tam, kde to zná opravdu nejlépe. Tedy za mříže, konkrétně pak do Vazební věznice v Olomouci.

„Kradu celý život“

„Celý život jsem většinou kradl. Proč? Teprve na stáří jsem to pochopil. Trpím nemocí, které se říká kleptomanie. Kradu a je mi jedno, jestli u sebe mám peníze, nebo ne. Slyším přitom hlasy, které mi našeptávají: Michale, doprdele, ukradni to!“ hájil se poměrně svérázně nenapravitelný zloděj, který u soudu nejprve nikterak nepopíral, že by okradl i starého muže před poliklinikou.

Když mu soudce předestřel jeho vlastní výpověď po zadržení na policii, kde se vymlouval, že mobil neukradl, ale pouze jej zvedl ze země, tak v obžalovaném na chvíli vzplála naděje, že by se ze všeho mohl přece jen vyváznout bez trestu. „Chtěl jsem mu mobil vrátit, ale spletl jsem se a místo do jeho kapsy jsem to dal do té své,“ pobavil obžalovaný.

Soudce Petr Vrtěl jej následně důrazně upozornil, že v případě popírání viny mu hrozí vyšší trest. V tu chvíli rozšafný obžalovaný zpozorněl a vše zase vzal velmi rychle zpátky s tím, že mobil ukrást chtěl, neboť plánoval, že jej někde prodá zhruba za dva tisíce korun.

Proč si neukradl i boty?

V případě obžalovaného to rozhodně nebyl jediný jeho prohřešek v krátké době. Olomoucký soud jej nedávno odsoudil mimo jiné za pokus o krádež krabice s botami v Galerii Moritz. S jeho obhajobou týkající se údajné kleptomanie se vypořádal tím způsobem, že člověk postižený touto chorobou nekontrolovatelně bere i předměty, které k ničemu nepotřebuje, zatímco Michal Kandrač celý život kradl zcela cíleně věci buď pro svoji vlastní potřebu, nebo proto, aby je někomu prodal a měl z toho zisk.

Může za to kleptomanie?

Obžalovaný se proti olomouckému rozsudku odvolal, takže ten dosud není pravomocný. Z tohoto důvodu nemohl padnout rozsudek u prostějovského soudu a hlavní líčení muselo být odročeno. Soud do té doby bude zjišťovat, zda relativně nedávná hospitalizace obžalovaného v psychiatrické léčebně v Kroměříži měla nějakou souvislost s jeho údajnou kleptomanií, jak před soudem tvrdila jeho sestra.