Pojízdné muzeum československých legií nazvané Legiovlak i letos křižuje celé Česko. Od jara do prosince stihne navštívit kolem čtyřiceti měst. Jedním z nich byl v minulém týdnu i Prostějov, kde byly na hlavním nádraží viděny věrné repliky československých legionářských vozů z let 1918 až 1920. O době, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace legií, stovkám zájemců vyprávěli členové Československé obce legionářské (ČSOL) v dobových uniformách.
Na přelomu září a října si Prostějované mohli prohlédnout legiovlak, který opět zavítal do Prostějova. Výstava uvnitř historického vlaku zmapovala cestu našich legionářů zpět do vlasti.
Zprvu je nutné zdůraznit, že legiovlak pomáhá veřejnosti a především mládeži obnovovat povědomí o československých legiích a jejich zásluhách na vzniku samostatného československého státu.
V letech 2011 až 2015 zakoupila Československá obec legionářská celkem 13 vyřazených historických vagonů. Jeden z plošinových vagonů dlouhodobě zapůjčily České dráhy a kovářský vagon zrekonstruovala a dodala slovenská strana v čele s Nadáciou Milana Rastislava Štefánika a Klubom historickej techniky RD Zvolen. Legiovlak se tak stal skutečně československým.
Zatímco ve všední dny patřil vlak zejména žákům a studentům prostějovských škol, sváteční den a vůbec předminulý víkend si užili zájemci z řad veřejnosti. „Můj praděda byl legionář, děda nám o tom vyprávěl spoustu příběhů. Tak jsem vzal rodinu, aby se všichni podívali, v jakých podmínkách legionáři bojovali a žili,“ sdělil Večerníku pan Milan.
„Přibližujeme návštěvníkům příběh našich legionářů. Vysvětlujeme, že před více než sto lety tady byli muži, kteří se zasloužili o vznik našeho státu, tenkrát Československého, a že naše vojenské dějiny jsou skutečně bohaté a máme být na co hrdí,“ potvrdil záměr pojízdné expozice její vedoucí Jiří Charfreitag.
Když s projektem ČSOL v roce 2013 začínala, představila tři vozy, o pár let později už začala vyjíždět na štace po Česku s 12 vozy. „V současné době je v Legiovlaku čtrnáct vozů reprezentujících různé činnosti, které museli naši legionáři v Rusku zažívat,“ konstatoval. Pro co největší přiblížení podoby legionářských vlaků a životních podmínek, bojové činnosti a zvyklostí našich dobrovolců, byly vybrány pro rekonstrukci nejčastěji používané vozy. Vlak se skládá z vozu polní pošty, těplušky, plukovní prodejny, ubytovacího, filmového, krejčovského, zdravotního, štábního, velitelského, obrněného a dvou vozů plošinových.
Nejobyčejnější z výše zmíněných činnosti je takzvaná těpluška, ve které legionáři žili. Velitelský vůz naopak působí dost honosně, je v něm nábytek i záclony. Ve štábním voze se plánovaly bojové operace, ve vlaku je zdravotní vůz, polní pošta i kovárna. Nejnavštěvovanější je pak obrněný vůz, ve kterém jsou zbraně – třeba kulomety Maxim a Šoša. Zřejmě největší zajímavostí je kanón Putilov, model 1902, kdysi standardní zbraň carského polního dělostřelectva. Podle legionářů je dělo umístěné na konci posledního vagonu střelbyschopné a je využíváno při různých natáčeních nebo bojových ukázkách.
V Legiovlaku byly k vidění rovněž ukázky uniforem, staré psací stroje nebo zdravotnické a krejčovské pomůcky. Součástí byly informační tabule i krátké video o legiích. Vystaveny byly i osobní předměty legionářů jako psací potřeby, holicí náčiní, stejně jako různé věci, které si legionáři sami vyráběli, například náramky a prstýnky nebo třeba sedlo na koně.
Každý vůz Legiovlaku je uzpůsoben tak, že jeho polovina je přesnou rekonstrukcí toho, jak vozy vypadaly ve skutečnosti, v té druhé polovině jsou originální předměty ze sbírek. „Máme velkou radost, že dodnes za námi chodí potomci legionářů a nosí nám různé artefakty, které my pak vystavujeme a představujeme veřejnosti prostřednictvím našeho Legiovlaku, ale i muzeí,“ dodal Jiří Charfreitag.
Konec roku by Legiovlak měl oslavit u příležitosti 105. výročí vzniku Československa na pražském Masarykově nádraží. A možná s nově připojeným patnáctým vagonem. Ten by měl zahrnovat druhý odboj a činnosti českých legionářů během 2. světové války.
Dodejme, že většinu vozů odkoupila ČSOL od Českých drah jako vyřazené, některé zakoupila od soukromých spolků. Veškeré vozy byly vraky, které prošly kompletní rekonstrukcí, aby mohly zpět na koleje. S putováním Legiovlaku se zatím počítá do roku 2026, do kterého má ČSOL zajištěno financování i díky státní podpoře.
