Velký zájem mezi čtenáři vzbudil článek o tom, že začátkem února byla uzavřena jedna z posledních klasických prostějovských hospůdek. Jak jsme již tehdy předeslali, hostinec U Posledního haléře v Brněnské ulici byl nakonec uzavřen na pouhý jeden měsíc. Už od začátku března byl podnik novými provozovateli opět otevřen. Největší radost z toho mají zdejší štamgasti. Některé z nich pojí s tímto místem opravdu silná, někdy až rodinná pouta.
Opravdu se přiblížil konec tradičních hospůdek, kam chodili hlavně „chlapi na pivo“? Odpověď na tuto otázku zřejmě nabídnou až následující roky. Faktem je, že tradiční podniky o svoje přežití bojují doslova ze všech sil. Příkladem může být hostinec U Posledního haléře, který už od roku 1933 funguje na rohu Brněnské a Okružní ulice. Zařízení na konci letošního ledna zavřelo a nikdo v té době netušil, zda se jeho provoz podaří ještě někdy obnovit. K tomu nakonec došlo hned o měsíc později. S novými provozovateli tu k žádným radikálnějším změnám nedošlo, pouze se vystřídala značka čepovaného piva. „Pro hospodu je důležitá dobrá obsluha a dobré pivo. Tím se budeme snažit řídit,“ přislíbila nová spoluprovozovatelka hostince, která již v minulosti vedla jednu restauraci na Prostějovsku.
Podobné hospůdky jsou typické svými pravidelnými návštěvníky, kteří jim dodávají svébytný ráz. „K nám pravidelně chodí dva stoly štamgastů, celkem jich může být tak kolem dvanácti. Dříve sem chodili hrávat karty, nyní si jdou spíše jen tak popovídat. Patří mezi ně i dvaaosmdesátiletá žena, jejíž manžel do této hospody po práci na pivo chodil celý život. Ona jej doprovázela jen občas o víkendu. Nyní už je vdova a v důchodu má více času, takže si může dovolit sem chodit častěji než v minulosti, kdy sem pravidelně docházel její manžel, na kterého tady ráda vzpomíná,“ povyprávěla nám pozoruhodný životní příběh hostinská, která je přesvědčená, že s případným zánikem typických českých hospůdek by odešel i kus našeho národního svérázu.
