Tohle je jedna z nejlepších zpráv, kterou jste ve Večerníku četli. Už je to více jak dva roky, co jsme přinesli příběh Báry Maťovčíkové (28) z Výšovic.

Pohledná sportovkyně a milovnice přírody se v té době už téměř tři roky statečně prala s rakovinou mozku. Ta sice zcela změnila její vzhled, nedokázala však zlomit její duši neskutečné bojovnice. Dívka, která se nikdy nezdráhala o své nemoci otevřeně hovořit, v poslední měsících prochází již druhou na první pohled viditelnou proměnou. A ta je hodně pozitivní. Statečnou Báru inspirující ostatní nedávno na Pražském hradě přijala první dáma ČR Eva Pavlová, která ji stejně jako tisíce dalších sleduje na Instagramu.

Dokud dýchám, doufám. Heslo prostějovských elitních vojáků snad více jak kdokoliv jiný naplňuje Bára Maťovčíková. Absolventka GJW a talentovaná sportovkyně již pět let statečně bojuje se zákeřnou rakovinou mozku. Zejména během posledních dvou let se pro tisíce lidi v těžkých životních situacích stala obrovskou inspirací. Podle lékařských statistik tu dnes 28letá Bára Maťovčíková už dávno neměla být, její stav se navzdory tomu v uplynulém roce na první pohled zlepšil, s pomocí obětavé maminky se jí dokonce podařilo dopsat knihu.

První článek o Báře vyšel v PROSTĚJOVSKÉM Večerníku před více jak dvěma roky. Už tehdy nebyly prognózy vůbec příznivé, lékaři ji připravovali na to, že má před sebou maximálně pár měsíců života. Přestože se tyto předpovědi nevyplnily, její stav ani po dalším roce rozhodně nebyl dobrý. Báře se špatně chodilo, celá pravá strana těla včetně ruky a nohy ji neposlouchala, vše musela dělat levou rukou. Přesto se na světě neustále snažila hledat to pozitivní. Každý den meditovala, naplno se věnovala pečení a s pomocí maminky dopisovala knihu. Tu se nedávno podařilo dokončit. „Je na korektuře a věříme, že se vše povede a kniha si najde své čtenáře,“ prozradila Bářina maminka Jana Maťovčíková s tím, že na křtu knihy přislíbila svou účast i první dáma ČR Eva Pavlová, která by se měla stát jednou z kmoter.

Dojemné setkání na Pražském hradě

Právě Eva Pavlová se s Bárou a její maminkou nedávno na zhruba dvě hodiny setkala na Pražském hradě. Pro Báru to bylo celé jedno velké překvapení. „Normálně špatně mluvím a dnes mi došla slova. Děkuji všem za krásné setkání plné emocí, lidskosti a podpory,“ komentovala Bára, která kromě své rodiny poděkovala také lidem z nadace Korunka pomáhá, jimž se podařilo setkání zprostředkovat. Na schůzku na Pražském hradě přivezla Bářina maminka dort. Nebylo to náhodou, sama Bára stále aktivně peče a jejím snem zůstává vlastní cukrárna. „Prababička byla vyhlášená prostějovská cukrářka a pečení dortů jsem si vždycky užívala. Dělá mi velkou radost, když všem chutná, a navíc dort i dobře vypadá. Mým snem je cukrárna s vlastní výrobou,“ prozradila již před časem Bára.

Vypadá lépe a lépe

Zatím Bára pravidelně dochází do prostějovské nemocnice na rehabilitace, nicméně žádnou intenzivní léčbu již více jak rok nepodstupuje. Nedávno dokonce vysadila kortikoidy, bere už jen léky proti projevům epilepsie a užívá doplňky stravy na podporu imunitního systému. Rovněž dochází na logopedii. Navzdory původním očekáváním se její stav minimálně na první pohled výrazně zlepšil. Opět jí narostly vlasy, zmizely otoky a začal se jí vracet i její fyzický půvab. Po roce následovala obávaná kontrola u lékařů, která však nečekaně přinesla skvělou zprávu. „Výsledky ukázaly, že nádor se zmenšil. A víte proč? Protože je neskutečná bojovnice a má vedle sebe skvělou rodinu,“ zvěstoval dobrou zprávu na svém instagramu Daniel Fiala, který se zabývá čínskou medicínou a Báře dodává přírodní doplňky ve formě hub naložených v medu.

Udělaly si to doma hezké

Jisté je, že vyhráno Barbora rozhodně nemá. K úplnému uzdravení vede ještě dlouhá cesta. Už nyní se však její příběh stal inspirací pro všechny, kteří čelí těžkým životním výzvám. Ukazuje, že i v těch nejtemnějších chvílích lze najít sílu k boji a nevzdávat se. Její nezdolný optimismus, víra a vůle žít jsou obdivuhodné a mohou sloužit jako příklad i každému z nás v běžném životě. „Není na tom nic složitého, máte prostě jen dvě možnosti. Buď člověk bojuje, nebo se z toho zhroutí. A to by byl konec. My jsme se doma rozhodli, že si to po návratu z nemocnice doma uděláme hezké, a to se nám daří. Jsme ale moc rádi, že se toho za poslední rok moc nezměnilo. Jak Barunka, tak my jsme především rádi, že žije,“ shrnula na závěr Jana Maťovčíková.