Provoz na prostějovském místním nádraží je rok od roku menší. A představte si, že jedna mašinka tady dokonce bydlí trvale! Klidně si lenoší uprostřed pestrobarevné směsice květů místo toho, aby vyrazila na trasu Čunín – Bombaj – Tokio. 

 

„Zřejmě si nechce umazat kabátek,“ vysvětlil s úsměvem postarší muž s poukazem na bílou barvu lokotky jménem Čunínská střela a dvou vagónků. Nápaditá výzdoba je přitom otázkou několika dýhových bedýnek, dřevěných koláčů, kousku dřevotřísky a  barvy. Personálu nádraží patří díky nejen za originalitu, ale také byť chvilkový návrat do starých časů, kdy tudy parní lokomotivy denně projížděly.