Za čtyři minuty jedna. Právě takový čas po celé prázdniny ukazují hodiny na kostelní věži na Stražisku. Vzhledem ke svému umístění na vršku nad obcí jsou viditelné třeba i z oblíbeného koupaliště, kde se za slunečného počasí aktuálně schází stovky lidí. I proto jsme byli zvědaví, zda a kdy se hodiny opět rozejdou.

 

Na celou situaci nás upozornil jeden z četných návštěvníků oblíbeného koupaliště. „Byl jsem zvyklý se při koupání kouknout na kostelní věž, abych věděl, kolik je hodin. Jenže rafičky hodin se letos po celé prázdniny vůbec nepohnuly,“ upozornil nás s tím, že by jej zajímalo, zda se hodiny ještě do konce sezóny rozejdou.

To se zdá být dosti nepravděpodobné. „Hodiny stejně jako celý kostel jsou pod správou farnosti Ptení. Stojí už několik měsíců, byly sice na opravě, nicméně mechanismus se opět zastavil a nikdo neví, co s tím. Zdá se být nezbytné vyměnit starý strojek za nový. Jenže to by přišlo na přibližně 120 tisíc korun,“ vysvětlila nám starostka Stražiska Kateřina Singrová.

Farnost prý tyto peníze investovat v tuto chvíli nehodlá. „Mají teď jiné starosti, potřebují zajistit odvlhčení kostela, na což se jim už podařilo získat dotace. V dohledné době by se do toho měli pustit. Obec by pochopitelně mohla nějakou částkou přispět, nicméně celé to platit určitě nemůžeme. V tuto chvíli je pro nás jasnou prioritou vybudování kanalizace,“ dodala Kateřina Singrová.

Strojek ve věži poutního kostela Andělů Strážných na Stražisku už pamatuje ledacos. Není bez zajímavosti, že na něj nikdy nebylo valného spolehnutí. I proto se i v dávné minulosti život v obci řídil spíše podle příjezdů vlaků než podle hodin. Mimo jiné to ve své knize zmínil spisovatel a novinář Edvard Valenta. „Když už ty hodiny někdy v polovině šedesátých let šly opravdu špatně, tak se do toho pustil můj manžel. Vzal si nářadí z auta a společně se synovci hodiny opravil a natáhl. Nebylo to jednoduché, vždyť jejich ciferník je šest metrů vysoký. Celá rodina jsme stáli dole a obdivovali je. Manžel mimo jiné i proto získal čestné občanství Stražiska,“ vzpomínala před časem v jednom z našich rozhovorů Linda Wichterlová na svého manžela Ottu.