Dlouhá léta na tomto místě stávaly tři stany. Teď už ovšem zbyl pouze jediný. Kolonie „skalních“ bezdomovců stanujících u prostějovského Tesca se totiž smrskla na osamělého poutníka. Jeho někdejší parťáci přežili dlouhodobou nepřízeň osudu, řadu společných pitek i tuhé mrazy. Poslední měsíce se však pro ně staly osudnými...
2. 3. 2015
Několik pánví a hrnců, skleničky s marmeládami, láhev Jaru a pro dekoraci rozesmátá soška „českého Pepíka“. Vše by to vypadalo jako v kterékoliv jiné kuchyni. Rozdíl spočívá v tom, že všechny tyto věci nestojí na moderní lince, ale přímo na jehličí pod stromy. Což obzvláště v tomto období působí hodně nepatřičně. Na jedné z borovicových větví tu dokonce visí i zrcadlo, pod nímž jsou úhledně srovnány černé lakýrky. Přitom sem doléhá zvuk z nedaleké dálnice. Celému prostoru pak dominuje modrý stan „zateplený“ přehozenou zelenou plachtou. Dlouhá léta tu přitom stávaly hned tři. Co se stalo? „Zbyl jsem tu sám. Kamarád Zdena zemřel asi před půl rokem. Někdy v létě jsem šel jako vždycky do Tesca pro víno, a když jsem se vrátil, byl mrtvý. A žena, kterou si sem přivedl, ho na ‚onen svět´ následovala. Je to asi tak deset dní zpátky,“ nechal se v průběhu uplynulého týdne slyšet zarostlý, ale jinak naprosto nekonfliktní a přátelský bezdomovec Václav, kterého je možné pravidelně potkat právě u zmíněného prostějovského hypermarketu.
Skupinka lidí žijících dlouhá léta ve „stanové osadě“ u nájezdu na dálnici patřila k takzvaným „skalním“ bezdomovcům. Odmítali totiž jakoukoliv pomoc a před ubytováním v azylovém domě dlouhodobě dávali přednost životu pod stanem. A to i během krutých mrazů, kdy noční teploty klesaly třeba až k mínus dvaceti stupňům Celsia. „Náš terénní pracovník tyto bezdomovce opakovaně kontaktoval, pokud tedy byli právě u Tesca. Přímo k jejich příbytkům z bezpečnostních důvodů nechodil. Oni tam dlouhá léta žili jako komunita a naši pomoc odmítali. Tím, že si vždy žili po svém, tak se zcela dobrovolně vystavovali extrémním podmínkám. To se na jejich zdraví muselo logicky podepsat,“ zmínil se ředitel Azylového centra v Prostějově Jan Kalla. Kromě pomoci totiž tito „skalní“ bezdomovci odmítají i jakoukoliv lékařskou péči. „Zdravotní problémy, které by za jiných okolností mohly mít jednoduché řešení, mívají v takovýchto případech fatální následky,“ upozornil dále Kalla, který v této souvislosti připomněl dvě nedávná úmrtí bezdomovců na prostějovském hlavním nádraží. Přestože dlouhá léta žili ve stanech, bylo patrné, že zcela bez peněz bezdomovci u Tesca nebyli. Svědčí o tom nevídaná hromada složená převážně ze zelených dvoulitrových PET lahví, v nichž si sem nosili stáčené víno. „Je pravdou, že dostávám nepatrný důchod, ale nestěžuju si,“ svěřil se Václav.
AKTUÁLNÍ KOMENTÁŘ
Kdeže deset let staré sněhy jsou! Postupem doby se prostějovský magistrát společně s obcí Držovice, hlavně pak s Ředitelstvím silnic a dálnic Olomouckého kraje dohodl na radikálním řešení nebezpečné situace okolo dálničního sjezdu u Tesca. Ono už nešlo ani tak o samotný pobyt bezdomovců mezi stromy, ale o opravdové nebezpečí v silničním provozu. Muži i ženy bez domova totiž právě v tomto úseku přecházeli bez rozmyslu silnici, často i v naprosto opilém stavu. Došlo tedy postupně nejen k vysídlení bezdomovců včetně zničení jejich stanového městečka, ale zároveň i k razantnímu prokácení lesíka. A samozřejmě pravidelnému sečení trávy. A dnes? Poblíž nájezdu i sjezdu na dálnici se nachází velice příjemný a udržovaný jehličnatý parčík!
