I tohle je kus prostějovské historie. Non-stop bar Ponorka v Mlýnské ulici řadu let představoval poslední útočiště lidí táhnoucích z již zavřených hospod, jimž se ještě nechtělo domů.
Hlavními lákadly nevelkého podniku byly jukebox, topinky a hlavně vyhlášená česnečka. Právě Ponorka se stala jedním z řady podobných podniků, které po skončení vládních restrikcí spojených s koronavirem už neotevřou.
Ponorka v Mlýnské ulici se už nad vodu nikdy nevynoří. Mezi lidmi z Prostějova po ní zůstává spousta často alkoholem zamlžených vzpomínek. „Říká se, že slušní lidé chodí z hospody domů za světla. A díky Ponorce bylo možné tuto podmínku bez problémů splnit. Sedět se v ní dalo až do bílého rána, ačkoliv předchozí zábava v ní už většinou pomalu upadala,“ ohlédl se nostalgicky jeden z pamětníků, který zároveň vyzvedl asi největší lákadlo podniku. Tím byla česneková polévka, jíž někteří z návštěvníků přisuzovali přímo zázračné účinky. „Byla nejlepší v Prostějově a dokázala člověka dostat z nejhoršího. Neuvěřitelně dlouho si držela svoji špičkovou kvalitu, což se třeba o pivu rozhodně říct nedalo. Co jsem ale slyšel, tak se prý asi před čtyřmi lety pokazila. To se pak ani nedivím, že podnik skončil, bez ní nebyl důvod tam chodit,“ uzavřel s úsměvem muž s tím, že on sám podnik již dobrých 15 let nenavštívil.
Ne všichni vzpomínají na Ponorku pouze v dobrém. „Pro mě to byl hlavně důvod, kvůli němuž jsem se mnoho nocí pořádně nevyspal. Mám ji spojenou s vyřvávajícími opilci, hlučnými bitkami, poblitými auty a občas i urvanými zrcátky,“ ulevil si jeden z obyvatel Mlýnské ulice.
Ať už mají lidé z Prostějova na Ponorku vzpomínky pozitivní, či negativní, éra tohoto „pajzlu“ už je definitivně pryč. Člověk si to uvědomí i při pohledu na honosný penzion, který vyrostl v jejím bezprostředním sousedství.
