Zní to jako pohádka. I tento příběh vrací víru, že když o něco jde, tak mnozí z „obyčejných“ lidí jsou ochotni pomáhat a nehledět přitom na své vlastní pohodlí. Právě to dokazuje příklad paní Aleny z Uhřic. Ta se rozhodla obětem ničivého tornáda věnovat dřevo, jež měla původně připravené na potřebnou opravu vlastní střechy.
Až neuvěřitelná vlna solidarity se mezi lidmi zvedla po červnovém řádění tornáda na jižní Moravě. Na sbírkových kontech se sešla více jak miliarda korun, ovšem mnozí ve své ochotě šli ještě dál. „Jsme hasiči, takže pomoc druhým bereme jako svoji povinnost. Před paní Alenou jsme však museli opravdu smeknout,“ svěřil se nám Petr Matušinec, který coby člen dobrovolných hasičů z Nezamyslic spolu s dalšími kamarády na Moravě zasahoval bezprostředně po tornádu.
„Posílám spoustu energie“
Obraz nepředstavitelné spouště v něm zanechal hluboký dojem. Přesto na něj snad ještě více zapůsobil přístup paní Aleny z Uhřic. „Paní měla nakoupeno a připraveno dřevo na novou střešní vazbu svého domu, do něhož zatéká. Až na jediný trám nakonec vše věnovala lidem zasaženým ničivým tornádem. Vysvětlovala to tím, že postižení jsou na tom hůře než ona sama, která střechu nad hlavou má, i když není v právě ideálním stavu. Oni nemají nic. Na jeden z trámů jim pak napsala vzkaz, že jim posílá spoustu energie na to, aby vše zvládli,“ popsal Petr Matušinec, který spolu s dalšími pomáhal vazbu nakládat.
Hasiči udělají sbírku
Paní Alena kvůli převozu dřevěných trámů totiž kontaktovala profesionálního hasiče z Vyškova, který se aktivně angažoval v humanitární pomoci. Ten pak dal vědět dalším převážně dobrovolným hasičům z Tištína či Nezamyslic. Všichni společně naložili kontejner, který se následně vydal na jižní Moravu. „Paní byla úplně dojatá, že může tímto způsobem pomoci. Všichni jsme se shodli na tom, že její čin si zaslouží úctu. Rádi bychom proto uspořádali sbírku přímo pro ni, aby si tu střechu mohla konečně opravit. Pokud o to bude stát, jsme připraveni ji pomoci také při vlastní rekonstrukci,“ uzavřel Petr Matušinec.
